S výrokem polské premiérky nemám problém

Polská premiérka Beata Szydlová je pod palbou kritiky. Podle kritiků prý zneužila historii k politické kampani. 

Slova, která pronesla během pietního aktu u příležitosti 77. výročí prvního transportu do vyhlazovacího tábora Osvětimi znějí takto, cituji: „V dnešní neklidné době je Osvětim důležitou lekcí, která nám ukazuje, že je nutné udělat vše k obraně bezpečnosti a života občanů.“ Vítači imigrantů se toho výroku chytli jak slepice flusu. Okamžitě vyrazili do protiútoku. Osvětim nám má připomínat potřebu bránit univerzální práva a ne zavírání hranic uprchlíkům, oznámil Rafal Pankowski z organizace (předpokládám neziskové) s názvem „Nikdy více“, která se zabývá problematikou rasismu a extremismu. Bývalý polský premiér Donald Tusk se nechal slyšet, že taková slova by polský premiér neměl nikdy vyslovit. Redaktor polské verze týdeníku Nevsweek zase napsal, že Szydlová ke své primitivní propagandě využila živé Araby a mrtvé Židy.

Já s výrokem polské premiérky nemám problém. Ekonomická a existenční bezpečnost nejen Poláků je ohrožena. Proto nemají zájem pomáhat ostatním. Extrémní nestabilita v EU je znatelná než kdykoliv předtím. Evropané ztrácejí vlastní kotviště, kde by se mohli zachytit. Jsou z nich vytlačováni náporem jiných národů na rozbouřené hladiny nestability, nejistoty a uvrhováni do strachu a teroru. Klidný a kompaktní povrch se jim propadá někam do neznáma. Mají omezené nebo žádné možnosti jak určovat svou budoucnost. Z nerozbitných jistot, o kterých byli přesvědčeni, že se nemohou rozbít, jsou střepy. Masová evropská společnost po nich šlape, místo, aby se snažila je poskládat v zrcadlo, které ji ukáže její pravou tvář. Tvář poznamenanou krizí ideologií a zvrásněnou chaosem. Lidé jsou zbaveni skutečných hodnot i kladných morálních autorit, které by jim šly příkladem a vedly je z temnoty, bludů a demagogie.

Když se podívám napříč politickým spektrem po Evropě, nacházím ve většině jen osobnosti poznamenané agresivním a rozšířeným individualismem. Osobnosti, které se nestrachují o dobro a bezpečnost evropské společnosti, o vlastní národ, o běžné lidi tam dole, kteří v tom nastoleném chaosu pobíhají jak mravenci, kteří ztratili královnu. Pozoruji osobnosti, které se zaobírají jen sami sebou, vlastními zájmy, ochranou sebe sama, svých postů, svých výhod, svých peněz, svých požitků a mají absolutní nevědomí o nejisté budoucnosti, kterou Evropě svými nešetrnými zásahy připravili. Oni tam dole v tom lidském mraveništi žít nemusí, tam žijí ty miliardy ostatních. Nesnaží se ani hledat místa, kde se provaz dějin pevně zauzloval, aby ho rozpletli. Zauzlovávají ho čím dál víc. Vykládají o solidaritě, o humanismu. Spoléhají na solidaritu mezi sobě rovnými, jenomže taková solidarita, kterou očekávají od občanů EU k imigrantům, by musela být založena na společenství smyslu a hodnot. Což pochopitelně nemůže fungovat, protože rozmanitost kultur, mentalit a etnik nelze naskládat do jedné lahve jak okurky a zalít je stejným nálevem. A přesto se to děje.

Evropa se propadla do konzumerismu po "vzoru" Spojených států, aniž by vůbec brala zřetel na zdroje planety. Z Evropy se stal útvar skutečně zbavený svobody, ovládaný z Bruselu kde, nějaký milion lidí sem a nějaký milion lidí tam, vůbec nic neznamená. Kdyby mohli posouvat i kontinenty, věřte, že už je sunou. Oni ten obyčejný život žít nemusí. Osamělost globálního občana, v té věčně migrující nesourodé a čím dále více neznámé a odcizující se mase, je miniaturní silou, neboť je zbaven vlastenectví, může být kdykoliv kýmkoliv „přesazen“ jinam. Ti Evropané, kteří ještě pořád žijí v iluzi blahobytu a bohaté EU budou časem asi velmi rozčarováni. Instinkt mi napovídá, že bez takových Szydlových nebo Orbánů by většina Evropanů nebyla nikdy osvobozena od iluzí. Proto jsou tito osamělí političtí drozdi nepopulární u vyšší globální egoentity. Jsou pro ni větší hrozbou, než nějací teroristé.

Teroristé totiž neohrožují vyšší egoentity, útočí na obyčejné lidi v obyčejných ulicích. Teroristé jsou pro určité síly jenom prostředkem k uskutečňování cílů, nikoliv hrozbou. Proto na prohlášení polské premiérky není nic závadného. Já v tom jejím vzkazu čtu naprosto zřetelně třeba to, že Poláci nezapomněli na hitlerovskou invazi, na bezbřehý fanatismus a násilí, na zotročení, vyvraždění mnoha Poláků. Asi tuší odkud i dnes vítr fouká. Denacifikací prošli jen řadoví občané, nikoliv politické špičky. Teroristé už nepotřebují Osvětim, protože se mohou volně pohybovat po celé EU, mohou se ztrácet kdy chtějí a kde chtějí a likvidovat občany terorismem, který se nedá nijak zastavit. To je vychytávka. Osvětim byl osvobozen a zastavila se likvidace lidí. Jak zastavíte likvidace lidí přímo v ulicích, hmm? Budete mít válečné zóny přímo v ulicích? To je ovšem už krůček k občanským válkám. Zeptejte se Američanů, jak to tam vypadalo, když naháněli ozbrojené mafiány přímo v ulicích. Narážka na neklidnou dobu, na Osvětim jako na lekci („uniformy“ se mění, ovšem staří nepřátelé zůstávají) je na místě. Nedivím se obavám z imigrace, když „Gehlenovi hoši“ operovali ještě dlouho po válce po celém světě. Co za zlo se může skrývat pod maskou nyní? Když se otevřou naplno stavědla imigraci mohou být v tu ránu národy „rozmontovány“, jako třeba Švédi. A jak říkalo Číslo 5 v mém oblíbeném filmu: „Rozmontovat znamená mrtvý.“

-ed-