Komunistický přežitek - nedovolené překročení státní hranice

   Většina politiků už zažívá sebereflexi, což je pro občany našeho státu pozitivní zpráva. Ovšem není sebereflexe jako sebereflexe.. 

Přestože většina názorů ohledně imigrační krize už zaznívá naplno a politici se snaží hledat společnou řeč a mechanizmy, jak z této šlamastiky ven, anebo jak dostat co nejméně ran, kterých tato invaze cizích kultur, myšlení a jiné víry, přinese Evropě, pořád je tu ale.. Politici už pochopili, že občané, kteří se zoufale brání imigrační vlně, nejsou ani rasisté, ani xenofobní, ani vymoglované mozky.

Přesto jsem zaznamenala jakousi zacyklenost u některých našich politiků a to v tom smyslu, že přece jenom mají z něčeho strach. Ten strach není ani tak z muslimů, nebo snad z terorismu, i když samozřejmě tohle je hlavní téma posledních měsíců. Největší strach zůstává z něčeho jiného a tím strašákem je komunismus. Politici mají snahu řešit, papouškují stejné fráze, které už známe zpaměti, že hrozba invaze jinakých vetřelců tu je, ovšem zároveň se nelogicky brání něčemu, co by měli zavést, aby tu hrozbu eliminovali na nejmenší možnou míru.

Jedním takovým rozporuplným bodem je to, že by se zavedlo do praxe zase nedovolené překročení hranic a na hranicích by opět operovali ozbrojené pohraniční stráže s vlčáky u nohy. Jakmile dojde řeč na toto téma, většina politiků couvne, jako by jim někdo před nosem zamával rudým hadrem a začnou tvrdit, že tohle je komunistický přežitek a to přece nemohou zavést, co by tomu řekli lidi!

Přijde mně to velmi úsměvné, protože pokud chci ochránit svou zemi a svůj národ, přestávám si hrát na nějaké přežitky, byť by to byly přežitky z nějakého jiného režimu, který mně zrovna nevoněl a který mě přetvořil tak, že z něho mám pořád strach pomalu větší, než z reálné hrozby za dveřmi. Pokud má nějaký režim něco, co mohu použít v nějaké situaci, která mě přímo ohrožuje nejen na svobodě vlastní, ale i na přežití jako celku vyspělé civilizace, měl bych to zvážit a přesto, že to nebylo populární v nějakém jiném režimu neznamená, že to je nutně nějaký přežitek a že by se to nemohlo, k jiné vyhrocené situaci, zavést. Možná se mnou mnozí souhlasit nebudete, nechcete ochránit hranice, protože třeba taky vidíte moc rudě a strach z komunismu je pro vás děsivý více než islamizace Evropy. Ovšem každý režim má své pro a proti. A pokud se mně nabízí něco, co zaručeně bude fungovat, když jsem ohrožen už nejen zevnitř, ale i zvenčí, tak tomu přestávám říkat přežitek a nazývám to obranou.

                                                                      -ed-