Tak jsem chytla covid aneb deník covid pozitivního pacienta

Jste očkovaní a není vám dobře? Přemýšlíte jestli by to, co vás dostihlo, mohl být vážně covid? Mohl. Já měla jasno poměrně brzy.

Na přelomu listopadu a prosince jsem nastydla a byla nemocná. Třetí dávku očkování jsem proto odkládala, až na dobu, kdy to bude déle než měsíc po nemoci. Bohužel jsem to už nestihla.

SO – Celý den se cítím hrozně zesláblá a divně mě šimrá v krku. Něco je prostě jinak.

NE – V noci na neděli mě bolí kosti klouby, nevím jak si lehnout. K ránu bolest hlavy, že jsem si šla pro růžovou pilulku. Ve dne bolest hlavy pokračuje a přidává se hučení, špatně slyším. Po poledni zimnice, teplotně jsem však podchlazená (36,2°C). Později teplota stoupá (37,7°C), na střídačku zimnice s horkem. Říkám si, že když mi začíná nějaké viróza, tak je to vždy bolestí v krku a rýmou. Tohle je jiné, tak jsem poslala syna do lékárny pro ANG test. Test mi moje podezření potvrdil.

Přemýšlím, kde jsem to mohla chytnout. Za celý týden jsem byla jenom v práci, v Lidlu, na pumpě pro olej do auta, ve výtahu v našem domě. Syn, který pracuje už od podzimu doma na home office, nebyl moc nadšený.

PO – V noci na pondělí mě probudí záchvat kašle, pilulky na suchý kašel mám ještě od minulé nemoci, tak si jednu beru, ale do rána už spím jen na půl oka v polosedě. Ráno se přidává ještě rýma. Dopoledne volám své obvodní doktorce, ta mě pošle se žádankou na PCR test, když slyší jak v mobilu dýchám, tak prý ať ví, jakou mám mutaci, kvůli další léčbě. Jinak říká, že dle nových pravidel se na PCR test už nemusí, po tom, co vyjde ANG samotest pozitivní.

Večer si poslechnu v TV o úmrtí zpěvačky Hany Horké, poté, co si stěžovala na bolest v zádech. Okamžitě mně bleskne hlavou – a sakra, mě také bolí v zádech. Uklidňuji se, že to je nejspíš jen kvůli tomu, jak jsem v noci špatně ležela.

ÚT – V noci k ránu mě probudí velká bolest v krku. Ráno si musím umýt vlasy a osprchovat se, což mě tak vyčerpá, že pak dýchám jak na vysokohorské túře a cítím, jak mi buší srdce. Je mi jasné, že do nemocnice, kterou mám na dohled, na PCR test pěšky jít nechci. Poprosím tedy syna, ať mi jde oškrábat auto. U nemocnice není kde zaparkovat, musím si počkat na místo. Do odběrového místa mám po rovině nějakých 100 m, jsem ráda, že mám respirátor, protože v tom mraze musím dýchat ústy, nosem bych to neudýchala. Když se vrátím domů, jsem šťastná, že si zas můžu lehnout. Pálí mě oči. Zimnice se však už po celý den neobjeví, naopak, bývá mi často horko. A stále ta slabost. Odpoledne mi například asi tak kilová konvice s čajem přijde jak pětikilová, když ji mám zvednout. Navečer přijde SMS zpráva, že PCR test mám pozitivní.

Říkám si, že jestli tohle je díky očkování lehký průběh, tak jak asi vypadá ten těžký bez očkování.

Večer mě nadzvedne informace o změně testování. O tom, že se zdravotníci a pracovníci v sociálních službách nemusí testovat pokud jsou očkovaní. Nechápu. To jako schválně, aby se od nich nakazilo co nejvíce seniorů? Nebo třeba až si někdo zavolá sanitu, když si zlomí nohu a zpět si z nemocnice nepřiveze jenom navíc sádru, ale i covid. Zajímavé.

ST – Ráno mi přijde SMS z hygienické stanice, že mám vyplnit formulář. Dopoledne ho tedy vyplním, jako jediný kontakt uvedu svého syna. Pracuji jako OSVČ, v práci jsem celý týden zapojovala stroj o patro níž než byli všichni ostatní. Jediný s kým jsem byla v kontaktu déle, byl ve čtvrtek jiný elektrotechnik, u něho nevím ani příjmení. Už v neděli, hned po tom, co jsem si udělala ANG test, jsem o své pozitivitě informovala vedoucího ve firmě.

Volám své doktorce. Ta mi prý pošle E-recept na něco na kašel na noc a něco účinného na bolest v krku. Zapomenu se jí zeptat, jakou variantu covidu mám. E-recept nedorazí, protože systém nefunguje, což se dovím ve zprávách. Asi to je jedno, protože mi léky stejně nemá kdo vyzvednout. Synovi přišla SMSka, že má dodržovat karanténu. On, slušně vychovaný, vždy se řídící pravidly, do lékárny jít nechce. Tak si dělám kloktadlo z hřebíčku a střídám ho s kloktáním slanou vodou.

Takto se možná také dostává část pacientů do nemocnice. Nemá jim kdo vyzvednout včas léky. Rodina, i když bezpříznaková, je v karanténě. Vzdálenější známé požádat o pomoc, je jim hloupé, jako mně.

Hledala jsem na netu, zda lze léky na předpis dodat domů. Nelze. Syn našel, že se mám obrátit na radnici. Copak jsem důchodce?

Doktorka mi také říká, že do neděle pro mne platí karanténa. No, já se z postele zatím nikam nechystám. S paní doktorku si prý zavoláme v pondělí.

Koukám čísla nakažených za úterý – přes 28 tisíc. Hmm, to je blbost. Já se necítila dobře už v sobotu, ale na PCR test jsem se dostala až v úterý. Nejen, že je to posunuté, ale po nových pravidlech, kdy se po ANG samotestu na PCR nemusí, se spousta nakažených lidí do statistiky nedostane. Takže reálná čísla nakažených jsou logicky několikanásobná.

ČT – Už při pokusu si večer lehnout, se okamžitě rozkašlu, léky neléky. To trvá až do rána, proto setrvávám v poloze v sedě a tak se alespoň vyspím mezi kašlacími záchvaty. Přes den mě pálí oči, ale situace se opakuje, lehnout bez kašle si nelze, takže se snažím pospávat v sedě.

PÁ – Téma dnešní noci i dne: kašel, kašel, kašel...

Před polednem se ke mně schoulí kočka a obě usínáme (já v polosedě, kočka v leže). Zdá se mi zajímavý sen: Jdu na nějaké vyšetření do nemocnice. Tam jsou dvě zdravotní sestry, jedna starší silnější, druhá mladší štíhlejší. Mají v ruce ráčny z gola sady a chystají se k podlouhlému velkému elektro rozvaděči přimontovat ocelový profil. Tak jim jdu pomoci. Ty starší povídám, že mám covid. Ona na to, že to nevadí, že si můžu sundat respirátor, že ony jsou očkované. Stahuji si ho na bradu. Mladší mi pořád něco povídá a já ji stále odpovídám, že ji neslyším. O kousek dál postává více mužů v bílém, nevím zda to jsou zdravotní bratři či sanitáři nebo doktoři. Chtějí, abych jim zapojila jiný vysoký jednodveřový rozvaděč. Je zabalený do fólie. Rozbaluji ho, přidá se jeden z těch bílých mužů, ale trhne fólií tak, že rozvaděč padá na bok. Tak mi ho zase postaví. Říkám, že je na něm velký displej, který bude nejspíš rozbitý. Nevěnují tomu pozornost. Beru do ruky nějaký sci-fi kablík - dvě žíly, dvě stínění. Pán v bílém povídá, že ten patří zapojit do zdi a odlupuje z ní sci-fi konektor. Beru si od něho průhlednou věc se dvěma barevnými značkami – modrou a červenou. Začnu kašlat, což mě okamžitě probudí. Když mne záchvat kašle přejde, tak se svému snu zasměji. Nejvíce mě pobaví ta modrá a červená, to mám asi v hlavě z filmů, kde když zneškodňují bombu, mají také modrý a červený vodič.

Odpoledne volá paní z hygieny. Je docela příjemná a povídá mi, že je také nemocná, kontakty obvolává z home office. Ptám se jí, když mluví s tolika lidmi, jak dlouho jsou asi nemocní. Prý při variantě Omikron je to čtyři až pět dní. Říkám si, tak to bych už měla být fit. Ona na to, že když mě tak slyší, tak že mě to zrovna semlelo nějak více.

SO – Opět mě v noci několikrát probudí záchvat kašle, zatím asi nejhorší noc od začátku nemoci. Kašel se změnil ze suchého na vlhký. Ve dne už mám menší rýmu. Často se potím a stále cítím únavu.

NE – Nejprve jsem si na noc zkoušela lehnout, po několika pokusech jsem to vzdala a ustlala si opět v sedě. Přes den nejsem poprvé tak extrémně unavená.

PO – V noci opětné spaní v sedě. Po poledni volám své obvodní doktorce. Říkám ji o svém problému s kašlem, a že se ze suchého změnil ve vlhký a také, že mi neměl kdo vyzvednout léky na recept, jelikož syn byl v karanténě a ptám se, jestli, když mu dnes karanténa skončila, jestli to má ještě smysl, abych ho do lékárny posílala. Ona říká, že ano a ještě mi posílá recept na lék na mokrý kašel na ochranu průdušek. Také jsem se ptala, jak dlouho nemoc normálně trvá. Ona říká, že až deset dnů. Říkám si v duchu, tak jestli dobře počítám, už bych měla mít konec. Navečer po své práci mi jde syn do lékárny pro léky.

ÚT – Tuto noc poprvé po několika dnech spím zas v leže. Pro jistotu jsem si ustlala vysoko pod hlavou. Spím celou noc, bez jediného záchvatu kašle. Evidentně léky na předpis od paní doktorky zabraly. Přes den je to také lepší s kašlem. Bohužel stále mi hučí v hlavě a nadále neslyším.

ST – Odpoledne změna kašle – vůbec nemůžu odkašlat. Říkám si jestli toho kašle bude vůbec někdy konec.

ČT – Dnes konečně kašel jen občasný. Koukám včera oficiálně skoro 60 tisíc nakažených, hmm tak to je reálně nejméně 200 t., tak to se nedivím, že nám pod barákem jezdí nějak méně aut. Ode dneška prý změna testování, do 30 dnů od PCR testu se nemusím testovat v práci ANG testem. Takže to pro mne znamená, jestli se konečně snad příští týden dostanu do práce, že se nebudu muset testovat tak dva týdny.

PÁ – Občas ještě kašlu, ale kdybych měla čekat do doby až budu absolutně bez jediného zakašlání, to bych čekala ještě třeba také další měsíc.

SO – To samé, občasný kašel.

NE – Opět občasný kašel.

PO – Mluvím telefonem s vedoucím z práce, jestli má pro mě nějakou práci. Říká, že ano, ale že je právě nově pozitivně testovaný (také si včas nedošel na třetí dávku očkování), takže se mám obrátit zítra na projektanta, který ho bude zastupovat. No, tak doufám, že ten v práci bude.

Když to porovnám s jinými nemocemi:

Chřipka – Tu jsem měla naposledy někdy před jedenácti lety. Zrovna v době, kdy měl můj syn maturitní ples, musela jsem s ním poslat babičku a dědu. Bolel mě „celý člověk“, měla jsem horečku přes 38°C, což na mě už tenkrát bylo hodně, takže často zimnice a potom únava a stálý spánek, pokud jsem zrovna nekašlala. Bylo mi hodně zle. Je legrační, když občas poslouchám, jak lidé, kteří trochu nastydnou, tvrdí, že mají chřipku.

Viróza či nastydnutí – Bývám nemocná většinou jednou ročně. Nejhorší pro mne je vždy kašel. Loni na podzim jsem kašlala dokonce dva měsíce. Vždy mi nemoc však začíná bolestí v krku a rýmou.

Pokud to bylo očkováním, že jsem covid odnesla „pouze“ dvěma týdny, jsem za to ráda. Můj syn to ode mě nedostal nebo o tom vůbec nevěděl, byl absolutně bez jakéhokoliv příznaku. Byl také dvakrát očkovaný jako já a také v létě. Hold mladší lidé mají asi delší imunitu, než starší. Lituji, že jsem si nestihla dojít na třetí dávku očkování.

Když to shrnu, raději bych si došla třeba i několikrát za rok na očkování, než být nemocná. Jsem OSVČ, takže v nemoci žádná podpora – pro ty, kteří to neví: OSVČ, pokud si vůbec platí navíc i nemocenské pojištění, má nárok na podporu v nemoci až od 17. dne nemoci. Já teď měla několik horších měsíců. V říjnu bylo málo práce, v listopadu jsem byla nemocná, v prosinci byly Vánoce, leden a já znovu nemocná. Tak doufám, že budu mít finance alespoň na pojištění a na nájem. Také doufám, že za měsíc nebudu mít covid znovu, když jsem četla, že reinfekce může být velice brzy.