Mým koníčkem je výroba šperků s minerály. Občas si vyhledávám různé informace o minerálech. Málokterý drahý kámen má tak bohatou historii jako opál a vztahuje se k němu tolik legend.
Opálů je vícero druhů.
Drahý opál: Má pravidelně uspořádané drobounké křemenné kuličky, které lámou světlo a vyvolávají výraznou hru barev.
Ohnivý opál: Většinou nevykazuje hru barev. V angličtině se mu říká „jelly“ = sulc.
Obecný opál: Běžnější neprůhledná forma vyskytující se po celém světě.
Dendritický opál: Název má podle řeckého slova „dendron“ = strom, protože jeho inkluze se podobají mechu, větvičkám nebo kapradí.
Růžový opál: Neprůhledný, obsahuje mangan, často ve směsi s chalcedonem, nachází se především v Peru.
Dřevitý opál: Vznikl v třetihorách před více než deseti milióny lety, kdy sopečné bahnotoky pohltily les, hmota pronikla dřevem.
Slovenské opálové doly Dubník:
Jediné opálové doly v Evropě. Předpokládá se, že se zde těžil opál už ve starověku. První písemná zmínka je z roku 1409. Největší slovenský opál byl nalezen v roce 1775 v potoce v obci Dubník, váží 60 dkg, jeho název je „Harlekýn“ a je vystaven ve vídeňském Přírodovědném muzeu. Až do objevení Ameriky byly zdejší opály považovány jako nejcennější a byly označovány jako „uherské opály“. Po dobytí Mexika se začaly dovážet „aztécké opály“. V druhé polovině 19. století byla objevena bohatá naleziště v Austrálii. V r. 1896 převzal nad doly kontrolu stát a broušené opály ukládal v trezorech Národní banky v Budapešti. V roce 1916 byly opály z oblasti Dubník certifikovány jako „Slovenský opál“. Bohužel roku 1922 za ekonomické krize byly doly uzavřeny. V roce 1950 byl poklad z banky přesunut do Maďarského přírodovědného muzea, kde v roce 1956 při protestech proti sovětské okupaci, kdy muzeum zasáhly dělostřelecké střely a vznikl požár, lehl popelem. Jednalo se o škodu nevyčíslitelné hodnoty, sbírka čítala mnoho tisíc kusů opálů (366.000 ks). Po téměř sto letech od uzavření dolů, v r. 2015 byla otevřena prohlídková trasa návštěvníkům ve štole Jozef. Trasa měří asi 1 km. Celkově jsou chodby štol asi 30 km dlouhé a mají 17 pater, nejhlubších 5 pater je však zatopeno.
V dnešní době 80% drahých opálů celosvětové produkce pochází z Austrálie, 10% opálů z Etiopie (nalezeny r. 1994) a zbylých 10% připadá na zbytek světa.
Existuje mnoho druhů imitací a syntetických opálů. Některé pravé opály se dobarvují. Jelikož je opál poměrně měkký kámen, někdy se ve špercích obkládá destičkami křišťálu. Šperk s opálem se daruje ženám ke 14. výročí svatby.
Mytologie a legendy:
Řecká mytologie – Opály jsou Diovými slzami radosti, které prolil po vítězství nad Titány a ty pak uvízly v kameni.
Severská mytologie – Legenda germánských kmenů vypráví o Odinovi (bůh bouře), který zasáhl duhu svým bleskem, protože žárlil na Heimdallovu (bůh duhy) krásu. Duha se rozdrobila na tisíce kousků, které spadly na zem a sloučily se se skálami. Tak vznikly opály s duhovými barvami.
Legenda australských domorodců – Stvořitel kmene žijícího nedaleko jezera Torrens (oblast Andamooka) sestoupil na zem po velké duze a skály, kterých se dotknul, proměnil v zářivé opály.
Historie:
Starověká Arábie – Považovali opály za kousky spadlé z nebe.
Starověké Řecko – Věřili, že opály dodávají věštecké schopnosti.
Starověký Řím – Opály se dovážely z Indie. Opál byl považován za nejcennější a nejmocnější klenot, protože kombinoval krásu všech známých drahokamů. Také věřili, že svému majiteli přináší štěstí. Symbolizoval naději a čistotu.
Středověk – Věřilo se, že léčí oční choroby a zabalený v listu vavřínu, činí člověka neviditelným „patron zlodějů“. Blondýnky věřily, že když budou nosit opál, neztmavnou jim vlasy. Benátčané ve 14. století věřili, že se začne lesknout je-li jeho majitel napaden morem, a zakalí se, blíží-li se smrti.
19. století -
Napoleon Bonaparte na začátku 19. století daroval své milované manželce Josephině 700 karátový černý opál s názvem „Burning of Troy“ (spálení Tróje). Tehdy asi největší opál na světě. Roku 1809 se však manželé rozvedli a r. 1814 Josephina zemřela. Opál se ztratil. Objevil se až o 100 let později, kdy jej od neznámého prodejce koupilo město Vídeň. Když vypukla 2. světová válka, opál opět zmizel a od té doby se ještě neobjevil. Dříve se historici domnívali, že opál pocházel ze Slovenského dolu Dubník, dnes se odborníci přiklánějí, že pocházel z Hondurasu.
V polovině 19. století byl považován za kámen zla a tradovalo se, že přináší smůlu. Trh s opály v Evropě upadl. Jednou z příčin pověry byla kniha Sira Waltera Scotta – Anna z Geiersteinu. Kniha vyšla r. 1829. V tomto románu lady Hermiona, babička Anny, nosí ve vlasech zlatou sponu s oslnivým opálem. Když však na opál dopadne kapka svěcené vody, v kostele na křtinách její dcery, drahokam ztratí své světlo a Hermiona se zhroutí na podlahu. Její manžel baron z Arnheimu jí doma položí do postele, kde za pár hodin umírá a je z ní jen hrstka popela.
Královna Viktorie pomohla vrátit opály na výsluní, měla je ráda a také je dávala svým dcerám jako svatební dary.
