Jak se máš?..tak trochu po česku

každý trpíme nějakou fobií. Někdo má strach z výšek, někdo z pavouků. Jsou lidé, co se bojí tchyně nebo budoucnosti. Já se bojím zeptat: jak se máš?

„Jé, ahoj, jak se máš? Já jsem tě snad pět let neviděla.“  Kamarádka promění úsměv na tváři ze setkání  na typ mučedník:  „ Ani se , holka neptej. V práci mě to štve, všichni tam jsou uplně blbí nebo leví. Do toho kluk nosí ze školy  čtyřky a dcera si vybrala tolik kroužků, že není skoro doma.  A, mami, zaplať. Kdyby alespoň ten můj přinesl víc peněz. Ale to jsou pořád kecy, že  na stará kolena lepšího nic nenajde, že šéf to má také těžký a teď ta krize. Kulový krize, je měkkej. Ať si nemyslí, že celou domácnost potáhnu doma já. Navíc z toho mizernýho platbo mi dávají u nás neušetřím ani na pořádnou dovolenou. Představ si, že už jsme šest let nebyli nikde jinde než pod stan v Chorvatsku.  Přitom musím v práci poslouchat od holek, jak je ten jejich vytáhl do Paříže na prodloužený víkend, jak byli ve Vídni nakupovat, proč jedou letos do Anglie a ne do Itálie. Já abych chodila kanálama. Navíc i kdyby mě to mý dřevo někam vytáhlo, co s děckama. Babi nepohlídá a s druhou zase nemluvíme. Už jsem kolikrát říkala, že když už nemůžeme někam letět, tak ať si alespoň pořídíme nové auto, ve kterém by se necestovalo jak v žebřiňáku na popravčí  kopec. Ale však to, holka, znáš, ty úroky jsou dneska vysoký a půjčky nedostupný. Našetřeno nemáme a kdo ti dneska půjčí s dětma na krku a s našima příjmama. To abych chodila po nocích mejt  podlahy.  Takhle se ani do toho důchodu nedoklepeme, teda jestli nám nějaký dají. Představ si, že už rok chodím na  rehabilitace se zádama.  A ten můj si natrhl šlachu na lyžování a byl s tím půl  roku doma. Představ si, co je to peněz za léky. Dcera astmatik a synovi doktorka vymyslela  lázně na čtrnáct dnů.  A do toho to blbý jaro. Jsem uplně vyřízená a špatně spím. Navíc nám pod okny otevřeli hospodu a hulákají tam do rána. Ale magistrát to samozřejmě nezajímá. Vůbec politici  u nás jsou zkorumpovaní  lenoši.  To bys nevěřila, jak mě je zle, když koukám na  zprávy. A ta kriminalita, to dřív nebejvalo. Jenže dneska se nikdo mladým nevěnuje a proto to je. Rostou jako dříví v lese, nosí holé pupky piercing, chlastají, kouří a fetujou. Jéééé, mě jede autobus. Strašně ráda jsem tě viděla. Hele, tady je na mě telefonní číslo a zavolej, někdy dáme kafe a pokecáme, jo?“   Zamávala jsem kamarádce mizející v autobusu a trochu se oklepala. Jako bych  chtěla setřepat ten kýbl vody z nádobí, co na mne právě někdo vylil.  Trochu mi  hučelo v uších a pokoušela jsem se vzpomenout, jestli se kámoška během řeči alespoň jednou nadechla. Ne, určitě ne. Dala to na jeden nádech…. Mohla by lovit perly v tichomoří.

To jinde v téhle galaxii nenajdete.  Jakoby otázka  Jak se máš?  znamenala povel k útoku. Co kdyby někdo zjistil, že se s manželem milujeme, mám dobrou práci a děti jsou ztělesněná Radost, Pýcha  a Štěstí? Co kdyby se rozkřiklo, že máme nové auto a že se nám už rok nic neporouchalo?  Že by se jejich přání, aby má koza chcípla zhmotnilo jako zeď a já do ní narazila? Zkusíme to. Pro začátek při shledání na otázku Jak se máš?  Odpovídám: „ Báječně skvěle.“  No přeci už jen proto, že potkáte někoho, koho jste takovou dobu neviděli. A že jsem zrovna šlápla do h***a? Nejsem si jistá, že je to relevantní. Tedy dokud to nezačne být cítit.