Řeknu vám, co nikdy neřeknu

Taky jste měli jako malí větu, kterou Vaši rodiče často používali a vy jste je za to nenáviděli? A to dokonce tak, že jste si svatosvatě přísahali, že ji nikdy nepoužijete?

"Až budeš bydlet ve svém, tak si to dělej, jak chceš, ale dokud bydlíš u nás..."

V šest ráno: "Když můžeš pařit, můžeš i pracovat."

"Já v tvém věku mobil neměl a taky jsem to přežil."

A pak šel čas, přišly vaše vlastní děti a vy jste se dostali do pasti, ze které vedou jen dvě cesty. TU větu použít a definitivně uznat, že je vlastně výstižná a během dospělosti vás nenapadla lepší. Nebo ji definitivně zavrhnout a přijít s vlastní, díky které vás zavrhnou vaše děti. 

Tedy ona je ještě jedna taková krátká slepá ulička, po které lze chvilku jít a myslet si, že se Vás netýká ani jedna varianta, protože vy to máte zmáknuté. Jak jsem již zmínila, jde o velmi krátkou a slepou trasu. Nakonec vás děti donutí vrátit se. 

Pokud máte děti, víte, že opakovat některé věty je vlastně nutnost. Za prvé proto, že požadujete jejich akceptaci. Za druhé proto, že nechápete, jak takový ignor mohl vzejít z vaší DNA a zkoušíte to prolomit. 

A nakonec proč vymýšlet nové fráze, když ty staré ještě očividně nebyly zpracovány a nebo není z výrazů dětí poznat, že by jejich obsah pochopily, nebo se jimi hodlaly řídit. 

U nás je takovým věčným tématem, ostatně jako ledaskde, úklid. Vždycky když si myslím, že už jsem viděla fakt všechno, ejhle....novinka. Je to takové nekončící posouvání hranic mé trpělivosti a nemožného. 

V okamžiku, kdy mi dojdou síly, představivost i argumenty, ponechávám si zbytkovou energii a pár gramů kyslíku, abych mohla spíš jako kletbu než radu prohlásit: " A není lepší ten bordel nedělat, než ho pak uklízet?"

Dcera vyřkla podezření, že jí patrně toužím mít i jako epitaf, když jí říkám tak často. 

Spíš než existence mého náhrobku v představách dcery mně zaujal fakt, že i já mám konečně svou větu. TU větu, kterou říkám často a ráda a děti ji nenávidí, nehodlají se jí řídit a v dospělosti se zařeknou, že ji nikdy u svých dětí nepoužijí. Nebo ji budou s oblibou vytahovat v pokojíčku mých vnoučat.

Na svou obhajobu řeknu jen jediné:" Fakt není lepší nepořádek nedělat, než ho pak uklízet?"