Pravice, ve srovnání s levicí, evidentně dělá pro úspěšnost své politiky úplný opak a likviduje sama sebe. Zcela vypustila a hodila v plen střední třídu.
Znakem úspěšné politiky v zemi, která si hraje na demokracii, je získání podpory většiny. Politicky úspěšné seskupení (strana, hnutí) tuto většinu potřebuje, aby získalo moc a mohlo tak uplatňovat své zájmy. Proto ti, kteří na své úspěšnosti cíleně pracují, si své podporovatele účelově vytvářejí a udržují.
Levice mluví o sociálním státu. Principiálně rozdává ze společného a slibuje třeba i nesplnitelné. Aby na to ale měla, musí protěžovat společné před osobním, zespolečenšťování osobních statků, generování deficitních rozpočtů, nebát se žít na dluh, …. Účelově tak vytváří jednotlivce a společnost, kteří služby a podporu sociálního státu potřebují. Což se jí u nás úspěšně daří. Sociální nůžky se více a více rozevírají, počet sociálně slabých a potřebných úspěšně roste. Takže se zdá, že levice má o svou budoucnost postaráno. A to aspoň do doby, kdy nebude mít z čeho si svou podporu kupovat. Jelikož jsme ale poměrně bohatá společnost, tak je zřejmé, že naše levice si svou populistickou politiku může dělat a využívat bezstarostně dál.
Pravice mluví o svobodě, rovných příležitostech, podpoře úspěšnosti jedince, podpoře osobního vlastnictví, … souhrnně: „Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádru“. Kdo by tomu nezatleskal. A tak se také tleskalo ihned po listopadu 89. Tyto ideály získaly plošnou podporu a s nimi i celá pravicová politika. Jenže.
Pravice, ve srovnání s levicí, evidentně dělá pro úspěšnost své politiky úplný opak a likviduje sama sebe. Vytváří a podporuje prostředí, ve kterém se její popularita a lektorát stále více a více zužují. Ti, co ji bezmezně podporovali, se dnes obracejí jinam. Podpora a moc, kterou polistopadová pravice poměrně snadno a rychle získala, jí bohužel tak zachutnala, že ji nadužívala. Posloužila a dodnes slouží k nemístnému obohacování se stále užší a užší skupiny jednotlivců. A to obohacování se ne zrovna zasloužené bohulibou prací, ale různými „machinacemi na úkor druhých a beztrestným braním si ze společného …“. Už klasik napsal: „Za každým větším majetkem se skrývá zločin“ (Honoré de Balzac, 1789 - 1850). Pravice zcela vypustila a hodila v plen významnou část společnosti, která jí měla přirozeně zajistit její podporu a existenci. Odhodila střední třídu, živnostníky, lidi, kteří se starají sami o sebe a nečekají s nataženou rukou (ti dnes v politice bloudí a nebo natruc již podporují levici). Tak se sama pravice zbavila masové části svého přirozeného lektorátu. Představa ideálů, že „každý z nás bude z křemene“, nějak vzala za své. Skupina těch, kterým se skutečně podařilo “zkřemenět“ je poměrně úzká a stále více a více se zužuje. Ti, kterým se to nepodařilo, se od pravice s rozčarováním odklánějí a hledají jinde.
Je vůbec k diskusi, zda nějaká pravice, v duchu výše popsaného, tady někdy skutečně byla? V teoretické rovině a formě proklamací snad. Ale ve skutečnosti, jestli to nebyla jen taková iluze a hra na pravici, která posloužila jakési oligarchii, jejímž úkolem bylo co nejrychleji převést „společné na soukromé“, samozřejmě nejlépe do vlastního držení a na vlastní účty. O to větší je zklamání široké skupiny lidí, kteří proklamovaným pravicovým ideálům uvěřili, protože „pravice a pravicový“ není škaredé slovo, a takovou politiku bezmezně podporovali.
Dnes je naše pravice na tom podobně nebo ještě hůře než komunisté. Komunisté se ve svých volebních výsledcích (jako jedna strana) pohybují na nějakých 15%. Aby takové číslo dala dohromady pravice, tak pomalu musí sečíst volební výsledky všech politických seskupení, které se jako pravicové prezentují.
Takový je obraz vyváženosti naší politické scény. Budoucnost pravice u nás je poměrně nejasná, a také tak nejistá. To se nezmění, pokud si sama neudělá jasno, co vlastně úspěšná pravice představuje a čím si nezbytnou širokou podporu opět získá (indicie ale naznačují, že nic takového nehrozí). Pokud ovšem ji mezi tím nenahradí jiná politická uskupení, kterým je dnes (z konkurenčních důvodů) toto označení a zařazení upíráno. A nebo si bude muset počkat, až levice se svou politikou zase jednou „zbankrotuje“, a potom ji moc možná opět spadne do klína jako dřív.
