Postarejme se o sebe sama a přispějeme tak ke světovému míru

Masaryk Čapkovi: "Tak, demokracii  máme, teď už jen ty demokraty". Masaryk uchopil myšlenky a ideály osvícenců minulých století a uvedl je v život. Masarykova demokracie světem uznané samostatné suverénní republiky ve střední Evropě byla implementovaná vůlí člověka – individuálním úsilím a moci člověka.

Jenže Masaryk odešel na věčnost a jeho demokracie i se státní samostatností a suverenitou šla do kopru. Nebylo nikoho, kdo by naši křehkou demokracii a samostatnost udržoval, chránil. Pouhá spekulace - pokud by Masaryk byl na živu a při smyslech, tak by zjevně nezpůsobil a nedopustil to, co jeho nástupce Beneš (holt, dobrý úředník, či diplomat nemusí být zrovna dobrým stratégem a vůdcem).

Dnes bohužel také žádného takového Masaryka tady nemáme. Žijeme ve světě, který je od II. sv. války jednoznačně mocensky definovaný a v režii dvou světových velmocí - USA a Ruska (před časem ještě SSSR). Dnes by se byl takový Masaryk hodil jako sůl.

Sice se nezměnilo mocenské rozdělení světa, ale za těch 85 let se samotný svět změnil k nepoznání.

Poskočil za ten čas ve svém vývoji neskutečně dopředu – obrovský rozvoj vědy a techniky, technologií, hlavně technologií informačních a komunikací. Výpočetní technika a internet znamená pro lidstvo stejnou revoluci, jako vynález knihtisku Gutenbergem roku 1448.

To, co bylo možné dřív udržet pod pokličkou, díky dnešním informačním systémům, komunikacím a internetu je už nepředstavitelné - když na druhé straně světa nějaký senilní dědek něco zablekotá, tak se to hned ví a šíří po celém světě.

Proto dnes mocenské pozice ať Ruska nebo USA, ve vztahu k veřejnosti a veřejnému mínění světa jsou slabší a slabší. K tomu se přidává rostoucí civilizovanost lidstva vtělená do lidských práv, do takto civilizovaného světového řádu s vládami demokracie a uplatňováním právního státu.

Samozřejmě nelze opomenout na obou stranách nahromaděný vojenský potenciál, naštěstí vyvážený, který by jen stisknutím tlačítka dokázal v jednom okamžiku zničit celou planetu, což už není o nějakém boji mezi mocnostmi, ale o uhlídání případných bláznů na jedné, či druhé straně.

Takže i proto si nemůže ani jedna světová velmoc dnes dělat, co by sama chtěla a musí neustále vybalancovávat status quo, přesto ale se opakovaně odehrávají neustálé pokusy vyzkoušet si tak vzájemnou ostražitost, což ostatně názorně vidíme v posledním období a intenzivně i dnes.

Takže, za dané situace ve světě, co nás dnes, zemi uprostřed Evropy nutí, abychom byli vazaly USA a jejich protektorátu západní Evropy, podobně, jak jsme před více než 30 léty byli vazaly SSSR?

Proč musíme jedné nebo druhé straně přispívat a stále někoho podporovat ve vyhrocování vojenského napětí ve světě a destabilizaci světa?

Proč se musíme nechat drancovat a odvádět nemalé výpalné našim protektorům, kolonizátorům, poddávat se tak klasickému racketeeringu – praktikám starým jako lidstvo samo?

Proč musíme sloužit zájmům cizích mocností, válčit za ně, je jedno, jestli je to USA, či Rusko?

Je tady několikrát proč a proti tomu stojí jen jedno:

CO NÁM BRÁNÍ BÝT NEUTRÁLNÍ ZEMÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ ORIENTOVANOU NA VŠECHNY MÍRUMILOVNÉ ZEMĚ, SPOLUPRACOVAT A OBCHODOVAT S NIMI?

Člověk, aby mohl být přínosem druhým a ti jej měli rádi, musí se nejprve umět postarat o sama sebe, umět mít rád sám sebe, a potom to může dávat ostatním a naopak od ostatních přijímat.

Přece tam, kde se spolupracuje a obchoduje, tam se neválčí.

Takže co nám brání být ze své vůle neutrální svobodnou zemí, projevit a uplatnit tak naši vlastní vůli?

Co by se asi stalo, kdybychom takovou vlastní vůli projevili a zavedli si u nás demokracii švýcarského typu? (je to vyzkoušené, funguje to, Švýcaři mají násobně vyšší HDP …., a my jsme šikovný a schopný národ ….)

PRO SVĚTOVÝ MÍR BYCHOM PŘISPĚLI SKUTEČNOSTÍ , ŽE NA OSE ZLA BY UBYL JEDEN KE VŠEMU SVOLNÝ A OCHOTNÝ POHŮNEK - DO SVĚTA SÍŘÍCÍ ŠTVÁČ.

Že by potom přišlo nějaké to humanitární bombardování pro údajnou záchranu demokracie v Čechách, až by nezůstal kámen na kameni?

Je možné se domnívat, že opakovat známé humanitární bombardování Jugoslávie by si tady ve střední Evropě nikdo dnes už neodvážil - přece jen jsme zase o 20 let dál a v Rusku už nevládne ani naivní Gorbačov, ani ožrala Jelcin.

Jediné, co nám v tom brání jsme jen a jen my sami - prodejnost a zkorumpovanost naších elit a naší politické reprezentace (komunisty po roce 1989 počínaje). Před revolucí nám vládli ideologičtí šílenci, dnes nám vládnou bezskrupulózní korupčníci, kteří by za mrzký peníz prodali asi i vlastní mámu.

Takže jsme zase u toho Masarykova: "Tak, demokracii máme, teď už jen ty demokraty".