Paní Maláčová ještě ani neusedla na ministerskou židli a už budí emoce a vášně svými podivnými kontraverzními prohlášeními. Některým líbivě slibuje, druhé naopak tím děsí. Jakým přínosem asi může být v nové vládě?
Je všeobecně známo, že vláda rozhoduje ve sboru a ministr v něm má jen jeden hlas. Vláda má své programové prohlášení. To oponoval a verifikoval parlament (jinak by nedostala důvěru) a je tak platné. Prostředky na jeho realizaci a samotnou činnost vlády (státní rozpočet) schvaluje také parlament.
Ministr v tom všem je se svými kompetencemi zcela logicky až několikátý v řadě a žádné vyšší rozhodovací kompetence nemá (ve vztahu k uvedeným). Jen realizuje a naplňuje příslušnou část programového prohlášení, která mu náleží a utrácí jemu přidělené finanční prostředky.
Přesto paní Maláčová (sotva byla zveřejněná její nominace a ještě ani dnes není jmenovaná) do éteru vypouští "výkřiky", co všechno bude jinak, co se změní, kdo dostane, či nedostane přidáno a jak bude ke komu přistupováno. Jednomu by se tak na první pohled zdálo, že se nepřeobsazuje (po hříchu) jen ministr, ale přímo samotný premiér.
Že např. tlačit na zvyšování příjmů v podnikatelské sféře prostřednictvím navyšování příjmů ve sféře veřejné představuje zvrácenou logiku, to od nominanta za ČSSD vůbec nepřekvapuje, bývá a může být i hůř.
A nebo že se jen nominovaný kandidát na ministra už předem vymezuje proti ministrovi předcházejícímu (proti Němcové), prakticky z jehož rukou přebírá příslušnou část platného programového prohlášení, které by měl realizovat a plnit, jeho již rozdělanou práci, tak to také nepřekvapuje, vždyť reprezentuje stranu koaličního partnera, který je proslulý svou koaliční neserióznosti a nevěrohodností.
Je ale s podivem, že se tak děje a náš akční manažersky založený premiér takové zjevně nelogické úlety a přešlapy budoucí ministryně neusměrňuje, aby udržel aspoň nějakou jednotnou politiku vlády (když už si do ní ČSSD musel vzít). V minulých obdobích jsme si jaksi zvykli, že vláda nikdy nefungovala jako jeden funkční, výkonný a efektivní celek (bohužel, efekt koaličních vlád, poměrného volebního systému), že byla neustále rozhádaná a zmítala se buď ve vnitrostranických nebo v koaličních půtkách, takže na řádné vládnutí nezbýval ani čas, ani energie.
Vysvětlením může být, že paní Maláčová je skutečně jen figurkou do počtu, a tak si může se svými stranickými ambicemi „plácat“ co chce. Že politika ministerstva je již daná a dotyčná na tom nic nezmění. A že ČSSD ve vládě je za daných okolností jakési nutné zlo, které se musí nějak přečkat a přežít. No, a pro ČSSD je zřejmě důležité, že je na veřejnosti takto aspoň trochu vidět a slyšet, že vůbec ještě existuje a zatím ještě zcela nerozložila sama sebe.
