Jen počkejte, tímto nic nekončí a ještě se ukáže!

Takto vyznělo poselství J. Drahoše v jeho závěrečné řeči, kdy byl nucen veřejně uznat vítězství M. Zemana, a že on v prezidentské volbě pro tentokrát neuspěl.

A potom, kdo tady naši společnost rozděluje?

Hra skončila. Ve slušné společnosti lidé kvitují výsledek, vítězové se radují, poraženi uznají svou porážku, blahopřejí novému vítězi a obvykle vyzvou všechny dohromady k jednotě a svornosti.

U nás to ale zjevně neplatí. U nás je to v duchu: „Teď jsme bohužel zase nevyhráli, ale nevzdáváme se. Budeme i nadále při každé příležitosti to zkoušet stále znovu a znovu, nahlodávat a destabilizovat pozice vítěze, co kdyby to náhodou vyšlo a podařilo se .....“.

Stále dokola se mluví o tom, kdo tady rozděluje a kdo sjednocuje, kdo vykopává příkopy, jak jsou hluboké a kdo je teď bude zasypávat, zarovnávat a dávat lidi do hromady.

Listopad 89 dával naději na lepší zítřky a tedy i lepší společnost. Tehdy nikdo neměl ani potuchy, že se vše změní v urputný a nelítostný boj, závod a zápas o mocenské státní posty za každou cenu. A že nejvíce tak budou vystupovat a chovat se ti, co tady od revoluce mávají fanglí humanity, pravdy a lásky, slušnosti, společenské jednoty a demokracie.

Ale není všechno úplně ztracené. Protože např. Michal Horáček uvedl přímo na kameru, že jej sice netěší, že prohrál J. Drahoš (kterého intenzivně podporoval a nakonec byl v jeho volebním týmu), ale že nově zvolený prezident republiky Miloš Zeman bude nyní i jeho prezidentem. Myslím, že za to si Michal Horáček zaslouží respekt.