Dočkáme se další vlny celonárodní psychoterapie pod mediací naší televize?

Jaký je rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistickou televize před rokem 1989 a dnes? Určitě ve věcném obsahu, ale dále …..? 

Televize socialistického Československa před rokem 1989 byla jednoznačně poplatná tehdejšímu režimu. Nepochybně a demonstrativně stála na straně strany a vlády, nikterak se tím netajila (ani nemohla) a otevřeně ji všemožně sloužila a podporovala. Propagovala tehdejší politickou linii strany, její úspěchy a nastavovala zrcadlo prohnilé západní kapitalistické společnosti. Její pracovníci byli ve své práci profíky a dělali přesně to, co se po nich chtělo, za co byli placeni. Občan se naučil číst v tom, co viděl a co slyšel, a tak věděl své. Vůbec neměl pochyb o tom, kdo je kdo a o co kráčí.

Zato televize dnešního Česka je zcela nezávislá, nestranná a objektivní. Je to medium, které patří k tomu čtvrtému pilíři demokratického státu a je tím hlídacím psem demokracie. Nikým se nadá ovlivnit, nikoho nepropaguje a neprotěžuje. Objektivně informuje o dění u nás i ve světě a zprostředkovává nezkreslený pohled na odsouzeníhodnou politiku postkomunistického (ještě nevyspělého) východu. A hlavně zodpovědně směřuje své občany, aby věci vnímali a chápali jen správně a nedocházeli v tom žádných pochybností. Její pracovníci jsou ve své práci profíci a dělají přesně to, co se po nich chce, za co jsou placeni. Své nezávislosti, nestrannosti a objektivnosti by se nezpronevěřila, i kdyby jejího generálního ředitele na Staromáku demonstrativně v kole lámali a nebo by měl přijít o své ředitelské místo. Občan se pomalu učí číst v tom, co vidí a slyší, aby nakonec věděl své. Učí se rozlišovat, kdo je kdo a o co tady kráčí.

Pozítří máme svátek 17. listopadu. A tak se určitě všichni těšíme na další dávku celonárodní psychoterapie výhradně správnou politikou pod mediací naší nezávislé, nestranné a objektivní televize. Konec konců, vždyť si ji platíme, že ano?