Čapí hnízdo je jen ukázka míry zvrhlosti naší politické scény

Ale s ohledem na skutečnost, že k prosazování politických zájmů se od pradávna vedou i krvavé a celosvětové války, tak jsme na tom stále ještě relativně dobře.

Jan Bartoň ve svém blogu „Čapí hnízdo aneb komentovaná historie údajného dotačního podvodu“ představil určitou časovou rekapitulaci událostí kolem kauzy „Čapí hnízdo“.

https://janbarton.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=636429

Tato kauza dnes otřásá politickou scénou a ovlivňuje, kdo v této zemi bude další čtyři roky vládnout. Kdo zrovna nevidí krvavě a nebo s klapkami na očích, může vnímat dvě zcela nezávislé roviny této kauzy, které se až na svém konci spojují:

1. Dotace jako typická ukázka standardního provázání business-u s politickou scénou a tunelování veřejných zdrojů
2. Účelové využití těchto jinak standardně užívaných a tolerovaných anomálií v mocenskopolitickému boji

Ad 1. Dotace jako účelová podpora na záchranu nebo pozvednutí určitých oblastí ve prospěch společnosti je pěkná a celospolečensky akceptovatelná myšlenka. Jenže jako obvykle sebelepší myšlenka se při své realizaci velice rychle promění v něco úplně jiného, pro společnost ne zrovna prospěšného a užitečného (a nemusí být zrovna řeč o tom, jak dotace deformují tržní prostředí, podporují naprosto nesmyslné až škodlivé projekty, ….).

Už samotné nastavení dotační politiky logicky podléhá politickým zájmům. Bohužel, nejedná se vždy jen o zájmy na podporu realizace a naplnění vítězných volebních programů. „Když někdo rozhoduje o miliardových prostředcích, tak to by byl čert, aby se z toho nedalo něco odklonit bokem, a když se to spojí se sanací stranických pokladen, tak by to mělo mít i své krytí“. A tak, že se dotace vypisují účelově na podporu „něčeho a někoho“ je logické, ale jestli jde vždy jen o veřejný zájem, je už sporné.

Kdo se v oblasti dotací pohybuje, tak ví (samozřejmě neoficiálně), že obvykle určitá připravovaná výzva ještě není ani venku, a po republice se už rozjíždějí emisaři s vazbami na poskytovatele dotace a tzv. „kolíkují a zabírají si terén“. Samozřejmě s příslušnými vazbami a politickým krytím. Uplatnit se potom na takovém dotovaném trhu v nějaké soutěži o získání nějaké dotace nebo případné podílení se na realizaci nějakého souvisejícího projektu proti tak těžké váze, je z oblasti hororu nebo sci-fi. Není žádným tajemstvím, že se na tomto trhu pohybuje několik organizací-firem, které už samotné se prezentují, "že to tzv. s poskytovateli dotací umí", …... A tak „sbírají“ většinu poskytovaných dotací, projektů, zakázek (jaká je následná kvalita jejich realizace, to už není až tak podstatné). Je tak zjevné, že způsob uplatňování dotační politiky, řízení a administrování poskytování dotací, umožňuje skryté „podnikání politiků a úředníků na správných místech“ ve prospěch jich samotných a jejich stran, prostřednictvím na ně navázaných prostředníků a nebo přímo samotných příjemců dotací (vždyť se často jedná o jejich spolustraníky). Kdyby se někomu zdálo, že to něčím zavání, tak je to jen jeho problém.

Takže, jestli ve své době A. Babiš, co by podnikatel, se dokázal přizpůsobit podmínkám a zvyklostem na daném dotačním trhu daným, dané výzvě a poskytovatel dotace neměl potřebu zkoumat a kontrolovat cokoliv kolem, tak dostal 50 miliónů a postavil si Čapí hnízdo. No a co?! Kolik je po republice podobných dotací, po nichž se ani žádné hnízdo nebo cokoliv jiného nikde nenajde? Bylo to v souladu s tehdejší platnou legislativou, platnými podmínkami pro poskytování dotace, nikomu nepřipadalo nic divné a všichni byli spokojeni (???). Jestliže se na tom někomu něco nezdá, nebo dokonce nelíbí, tak si možná zahrává s popíráním celého čtvrtstoletí polistopadového vývoje u nás (???).

Dnes evidentně není žádný problém s tím, jestli A. Babiš a stovky nebo tisíce jemu podobných k nějakým miliónům přišel a jestli to bylo košer a nebo nebylo. Dnes se to jen někomu účelově hodí a ostudně pokrytecky to vyžívá ke svým mocenskopolitickým půtkám (viz další bod).

Ad.2. Kdyby A. Babiš nevstoupil do politiky a nestal se ohrožením pro dosavadní mocenské struktury a vazby (nebo „vrkal s nimi“), tak by bylo všem zcela lhostejné, jestli má nějaké Čapí hnízdo nebo nemá a jak k němu přišel.

Dnešní problém spočívá v tom, že se to jen někomu hodí a využívá to (z pudu sebezáchovy) v mocenskopolitickém boji. Že je snaha takovým způsobem ovlivňovat průběh a výsledek voleb. To by mělo být v demokratickém systému naprosto nepřijatelné, pokud ovšem stále platí rovnost před zákonem a rovnost příležitostí a nakonec, jestli tu demokracii u nás skutečně máme. Morálku, za daných okolností, do toho plést nejde, protože bychom mohli potom zpochybnit i ledacos jiného. 

A odmítám jakékoliv nařčení, „že mně nevadí, jestli někdo krade nebo nekrade“. Vadí mně to. Jenže takový je bohužel dnes společenský standard.

Přehoupli jsme se do dalšího stádia vývoje kapitalismu u nás. Nebo jak píší někteří, máme tady druhou republiku. V té první probíhalo přerozdělení společného majetku formou privatizace, „takový český Klondajk“ a v posledních letech je v podstatě všechno přerozděleno, vydrancováno. Teď nastupuje druhé období, období ochrany toho, co kdo získal, případně „obírání se navzájem, kdo co má“. Zase, někomu se tato realita asi nelíbí, jenže „pozdě bycha honiti“.

V těchto tahanicích vůbec nejde o nějaké ohrožování demokracie, blaho lidu, či s kým se budeme kamarádit, …. apod. To vše jsou jen mocenské prostředky, které kdo dokáže ovládnout, tak tomu budou sloužit a ne jeho konkurenci.

Revolucí a po ní lidé chtěli změnu, chtěli se mít lépe, chtěli lepší zítřky. Dnes jim ale sliby už nestačí a chtějí ty lepší zítřky už konečně po 28 letech žít. A tak je na těch lidech samotných, jak se nechají do současné hry dnes mocných vtáhnout. Jestli jako "zaslepení fanoušci budou padat na bojištích za zájmy toho či onoho" a nebo jestli si dokážou říct o to své: „A jaký prospěch z těch Vašich hrátek na přetahovanou budeme mít my pro normální každodenní lidský život?“.