A tak přišel čas „pouliční demokracie“

Na „přímou demokracii-řádné obecné referendum“ není naše společnost prý ještě dostatečně zralá a připravená, ale na „pouliční demokracii“ jsou zralí a operativně použitelní i středoškolští teenageri.

Jestli listopad 89, blahé paměti, naznačil určitý étos kultivované demokratické společnosti a právního státu, tak události posledních období takovým představám vystavují nekompromisní účet a posouvají jej do sféry naivních.

Stejně tak, jak jsme v minulosti znali pojem „reálný socialismus“, tak dnes můžeme být svědky toho, jak se po létech tvoří pojem „reálná demokracie“. Něco je sen a něco jiného potom tvrdá realita. Vždy jen podle toho, jak se to komu právě hodí a kolik má prostředků na to, aby si tu demokracii „ohnul“ podle svých představ.

Porušovat kterýkoliv z demokratických principů je evidentně špatně a nakonec se to vždycky vymstí. Naštěstí ale stále platí a funguje to tisíckrát opakované: „Lidé nejsou hloupí“. A když už lidé mají vyjít do ulic, tak určitě za to, aby si ubránili demokracii v takové podobě, jak má být, ale určitě ne v podání dnešních neúnavných a opakovaně řádně neúspěšných oportunistů.