Týká se to i nás...

Zažíváme pohodové prázdninové období, letos s neobvykle teplým a slunečným létem, které o to více sálá jižanskou pohodou. Tím spíše nám mohou připadat velmi vzdálené zprávy o současném, prázdninovém dění v Izraeli a Gaze. Týkají se nás však více, než si myslíme...

Byť nám, kdo situaci v Izraeli dlouhodobě intenzívně sledujeme, je leccos z toho co zmíním níže jasné a známé, přesto je některé věci důležité znovu a znovu připomínat, tím spíše, jak vzdálené to naší denní realitě je.

Nejprve pro připomenutí - vše co se dnes odehrává v Gaze a co denně sledujeme v médiích, začalo ničím nevyprovokovanou vraždou tří izraelských mladíků, kteří jeli stopem ze školy a přitom byli uneseni a zavražděni palestinskými islámskými radikály. Ve stejné době se zintenzívnily raketové útoky na izraelská města a vesnice v okolí Pásma Gazy, které každý den ohrožovaly životy tisíců Izraelců. Obyvatelé izraelských měst v této oblasti čelili těmto teroristickým útokům posledních několik let, kdy žili v neustálém napětí, kdy zazní siréna a budou muset utíkat do krytu. Stávalo se to v době, kdy pobývali ve škole či práci, stejně jako uprostřed noci. Například ve městě Sderot mají po zaznění sirény na přesun do krytu pouhých 15 sekund, pak raketa zasáhne svůj cíl. Někdy se jím staly i děti hrající si na ulici či čekající na zastávce autobusu.

Právě zastavení těchto raketových se stalo důvodem operace izraelské armády „Ochranné ostří“. Za poslední měsíc jich bylo na Izrael vystřeleno již cca 3.700. Možná právě proto, že jsou vystřelovány směrem k Izraelským městům již tak dlouho a v takovém množství, věnují jim média jen málo pozornosti. Oproti tomu značnou pozornost věnují přinášení tragických obrázků civilních obětí v Pásmu Gazy. Nikomu nemůže být jedno, když vidí umírat nevinné děti, ale i ženy a muže. Osobně je mi líto každého zmařeného života a přál bych si, aby již nemusel zemřít jediný Palestinec, ovšem to nám nesmí bránit vidět pravdu a pojmenovávat realitu takovou, jaká je. Civilní oběti v  Gaze nejsou vinou Izraelské armády, která dělá vše možné i nemožné, aby jejich množství minimalizovala, ale teroristické organizace Hamas, jež v Gaze vládne a cíleně užívá civilní obyvatele jako lidské štíty, umisťuje odpalovací zařízení a sklady munice do škol a nemocnic a to dokonce i těch pod správou OSN.

Izrael není v žádném případě strůjcem aktuálního dění a jeho vojenské operace jsou logickou odezvou na ostřelování jeho území a bezprecedentní ohrožování zdraví a životů obyvatel Izraele. Stejně by jednal kterýkoliv demokratický stát chránící své občany. Situace, kdy běžní občané izraelských měst a obcí musí být stále ostražití na zvuky sirén a připraveni kdykoliv utíkat do úkrytů, se vymyká civilizované společnosti a nelze ji jakkoliv tolerovat a ničím omlouvat. Je třeba si ji připomínat v souvislosti s tím, jaký život považujeme za samozřejmý u nás v Evropě. Na druhé straně je dobré vnímat i to, že operace izraelské armády jsou prováděny s tak obrovskou snahou minimalizovat dopad na civilisty, která se dá jen těžko srovnávat s operacemi jiných armád, zatímco teroristická organizace Hamas užívá civilní obyvatelstvo Gazy nepokrytě jako lidské štíty a neváhá jejich smrt či zranění následně propagandisticky využít.

Konflikt, který se v Gaze odehrává není konfliktem mezi Izraelem a Palestinci, ale mezi těmi, kdo ctí život a těmi kdo, uctívají smrt. To dokresluje i fakt, že mimo zájem médií probíhá současně i operace egyptské armády vůči těm samým tunelům z Pásma Gazy, jen směřujícím do Egypta.

Zároveň můžeme sledovat růst radikálních nálad mezi muslimy v západní Evropě, vzrůstající násilí v evropských městech, rabování obchodů židovských majitelů, útoky na synagogy i spoluobčany s židovskými kořeny. Podle mnohých se jedná o nejvýraznější projevy antisemitismu od doby před 2. světovou válkou. Přesto je reakce vlád těchto zemí velmi umírněná, z obavy před reakcí muslimské komunity a ještě větší eskalace násilí. Stejné obavy stojí i za stanovisky těchto vlád k současné situaci v Izraeli a Gaze, kdy raději opomíjejí jasná fakta. Volají po klidu zbraní a nevnímají, že jej opakovaně vždy a znovu porušuje Hamas. Volají po ukončení konfliktu, aniž by zohledňovaly, že hlavní příčinou, jež neustává, jsou teroristické útoky proti civilním obyvatelům demokratické země. Vyjadřují pobouření civilními obětmi na straně Palestinců, místo aby spíše odsuzovaly, že jsou záměrně vystavováni nebezpečí ze strany vládců Pásma Gazy.

Neochota vidět a pojmenovávat realitu je velmi nebezpečným signálem. Doufání, že pokud nebudeme provokovat a říkat věci tak, jak jsou, násilí se neobrátí i proti nám, je velmi krátkozraké. Podobně jednaly západní vlády i ve třicátých letech dvacátého století, kdy sledovaly Hitlerův vzestup, jeho výhružky, zbrojení a projevy násilí. Reagovaly stálým ustupováním, které násilí nezastavilo, jen posílilo.

I proto se situace v Izraeli a Gaze a zejména postoj vlád EU k ní, včetně té naší, nás týká více než si myslíme. Ukazuje totiž na jejich schopnost a ochotu nazývat věci pravými jmény a nepřivírat oči ve jménu zachování klidu.

Přejme tedy, aby operace „Ochranné ostří“ splnila svůj cíl, povedlo se Hamas zásadně oslabit tak, aby i lidé na jihu Izraele v oblasti Sderotu a okolí mohli mít opět klidné spaní a zároveň, aby byla reflexí pro nás v Evropě, že přivírat oči vůči realitě a ustupovat zlu se nevyplácí.

Tento text jsem psal původně 13. 8. a po té jen 21.8. upravil počty raket, žel od té doby se počty raket i jejich důsledky významně změnily, ale o tom zase někdy příště...

Denis Doksanský, ředitel Centra Sion

e-mail: [e-mail]

https://www.facebook.com/denis.doksansky