Konec špatný, všechno špatné?

Olympijský hokejový turnaj je za námi. Máme bramborovou medaili. Obě medailová utkání jsme prohráli.  Turnaj pro nás neskončil úspěchem. Nabízí se úprava známého úsloví „konec špatný, všechno špatné“. Je to tak skutečně?

Olympijské hry proměnily náš národ z politologů do trenérů a sportovních odborníků. Naší největší specializací je bezpochyby hokej. Dá se tedy očekávat erupce fundovaných rozborů, proč český nároďák zase neuspěl a jistě mnohé budou správné. Čtvrté místo je nakonec méně, než jsme doufali. Je takovým neúspěchem, jak to nyní všichni cítíme? Máme za sebou neúspěšný turnaj, jehož smolný závěr stvrdil, že nám nevyšel?

Od českých hokejistů chceme všichni zlato! Každá jiná medaile je již jen náhražkovou útěchou, byť si rozumem vysvětlíme, že medaile je vždy úspěchem. Odejít bez hokejové medaile je pro nás zklamáním.

Přiznám se, že osobně jsem od našich hokejistů tentokrát velké očekávání neměl. Samozřejmě patříme ke špičce, to je standard, ale nevím proč, v mých očích mohli spíše překvapit. První dramatické utkání s exotickou Koreou, v němž jsme tak tak uhájili těsnou výhru, přílišným optimismem nenaplňovalo, spíše dalo vzniknout různým humorným hláškám. Oproti tomu druhé, v němž jsme po obdobném dramatu udolali kanadské obhájce zlata na samostatné nájezdy, příjemně překvapilo. Na závěr skupiny jsme jednoznačně přehráli Švýcary a postoupili rovnou do čtvrtfinále, coby neporažený vítězný tým. Najednou jsme byli opět ve hře o nejvyšší mety a očekávání kdekoho z nás, včetně mého, se změnilo. Medaile jsou na dosah, jen projít vždy svízelným čtvrtfinálovým zápasem, který rozhoduje o úspěchu či debaklu v turnaji. Vyšlo to! Další vyhrané samostatné nájezdy, díky hradeckému hráči Koukalovi! Uspěli jsme, semifinále je tu!

Najednou jsme do semifinálových soubojů šli jako jediný neporažený celek. Opět jako ve zlatých érách českého hokeje, jako tým, s nímž se počítá. V úspěch a blyštivý kov nyní doufali i ti, kteří na počátku velká očekávání neměli. Semifinále nám však nevyšlo, dvacet sedm sekund rozhodlo rozplynutí snu o finále. A navíc v boji o bronzovou medaili se nám měla postavit Kanada. Závěrečný zápas přinesl deset branek a navíc jednu nám neuznanou, v dramatickém závěru se Kanada obávala o výsledek, ale nakonec nám bronz utekl.

Konec špatný, všechno špatné? Podle mě rozhodně ne. Přestože jsme nakonec doufali ve víc, před turnajem by nám však i čtvrté místo nepřipadalo jako neúspěch. Samozřejmě medaile je medaile a úspěch to vyloženě není, ale stále jsme jedním ze čtyř týmů, které v turnaji hrály až do konce. Nechali jsme za sebou Švédsko, Finsko, USA, které jsme navíc porazili, stejně jako ve skupině Kanadu. Poprvé jsme prohráli až v boji o medaile. Zažili jsme z druhé strany to, co na jiných turnajích, včetně slavného „Nagána“, jiné špičkové týmy, kdy výborné výsledky v celém turnaji nakonec nepřinesly vytoužený úspěch v podobě některého z kovů. V minulosti jsme to byli my, kdo s odřenýma ušima prošli do závěrečných bojů a nakonec k údivu i zklamání mnohých, brali vše. Tentokrát jsme velmi dobrý turnaj odehráli my, a nakonec odjíždíme jen s bramborami.

Přesto nebo právě proto, náleží našim hokejistům uznání za turnaj, který odehráli. Všichni bychom jim přáli trochu více štěstí a budeme doufat a fandit, že se brzy blyštivé odměny dočkají. Konec špatný, přesto dobré!

O to větší radost nám přinesl dvojnásobný zlatý úspěch Ester Ledecké, jíž to všichni přejeme, tím spíše, jakou tvrdohlavost a úsilí musela prokázat, aby byla ve špičce ve dvou odlišných disciplínách, díky čemuž se již nyní stala olympijskou legendou!