Jedni cítí úlevu a radost, druzí zklamání a smutek. Tak už to při kláních všeho druhu chodí. Máme po volbách, prezident byl znovuzvolen a slovy Cimrmana, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
Prezidentské volby nám však ukázaly mnohem více než jen to, že víme, kdo bude příštích 5 let hlavou státu. Odkryly nám mnohé o naší zemi, o společnosti v níž žijeme, o tom co nás ovlivňuje a jací jsme. Nebojte, nebudu se nyní rozepisovat o tom, jak voliči zklamali, jsou nezralí, náchylní k populismu, s omezeným úsudkem, tíhnoucí k Východu a ohrožující demokracii. Podobné řeči, jež jsme slýchali po volbách parlamentních, nemám rád a považuji je za pohrdlivé vůči občanům.
Co nám volby ukázaly? Jednou zajímavostí jsou ankety v mnoha médiích, v nichž většinou a často suverénně vítězil Jiří Drahoš. Voliči Zemana se svou volbou příliš nechlubili. Symbolický je příklad mého známého, který na maloměstě cestou z voleb potkal svého známého a zeptal se, komu to jde hodit. Odpověděl mu, že se rozhodne až na místě. Když mu řekl, že on volil Zemana, muž pookřál, že on to má v plánu také, ale styděl se to říct. Jen kolem mě bylo takových příkladů kupa. Volit Drahoše totiž znamenalo prokázat, že jste slušným člověkem, máte patřičný rozhled, nejste xenofob, ale skutečný Evropan. Volič Zemana prokazoval opak, pokud vůbec nebyl označen za slaboduchého. Volební výsledek ukázal, jak moc se všechny ankety mýlily.
Dalším předvolebním fenoménem bylo tvrzení, že národ je prezidentem Zemanem zklamán a kromě jeho skalních přívrženců se za něj stydí a chce změnu. V kampani J. Drahoše byl prezentován spot s bývalými voliči M. Zemana a příběhy jejich procitnutí. Případný volič Zemana zatím neobrácený, se cítil osamocen, jakoby zaspal dobu. Ovšem realita je zcela jiná. Nejenže prezident Zeman získal dokonce o 100 tisíc hlasů více než před 5 lety, tudíž na své podpoře nic neztratil, ale volit přišly přesně dvě třetiny voličů, z nichž 51,36% Zemana aktivně volilo. V absolutním součtu tedy prezidenta volilo něco přes jednu třetinu voličů a zbylá jedna třetina vůbec nedorazila, tudíž ji Zeman asi nemůže tak strašně vadit, jestliže neměla potřebu jít volit proti němu. Kde vzali odpůrci prezidenta Zemana tvrzení o většině národa, když by se dalo říct, že dvou třetinám přinejmenším nevadí, je záhadou. Spíše zde platí ono známé „ přání otcem myšlenky“.
V tomto článku se tím nechci zabývat více, aby nebyl zbytečně dlouhý, ale byť to příznivci J. Drahoše neslyší rádi a zarytě odmítají, ale po celou dobu kampaně bylo evidentní, že hlavní média jsou vůči J. Drahošovi shovívavá, některá přejná a další vyloženě podporující (např. aktuálne.cz). Ve svém celku to utvářelo možná neplánovaný, přesto intenzívní mediální tlak. Ještě v den voleb byly hlavními zprávami na iDnes články o podivných dárcích Zemanovy volební kampaně a počtech nepravdivých tvrzení M. Zemana. Tato mediální masáž působila právě ty jevy, jež jsem popsal výše, v jejichž důsledku být voličem Zemana bylo téměř disidentským činem (psáno s nadsázkou). To, že voliči této masáži nepodlehli, považuji za jednu z nejlepších zpráv těchto voleb!
U zarytého nepřátelství vůči M. Zemanovi ještě zůstaneme, neboť na druhou stranu nelze nevidět, že od prvních sekund po vyhlášení výsledků prezidentských voleb před 5 lety vypukla erupce frustrace, zásadního odmítání až nenávisti, která u mnohých vytrvala po celou dobu až do té míry, že pokud by Zeman prohlásil, že tráva je zelená, okamžitě se objeví analýzy politologů a vědecké důkazy, že vždy byla růžová a kdo to nechce vidět, je nevzdělaný nebo zaslepený. Tento fenomén byl hlavní hnací silou podporovatelů J. Drahoše. Česká televize v pořadu Otázky Václava Moravce zveřejnila průzkum, dle kterého 47% volilo J. Drahoše jen kvůli tomu, aby nevyhrál Miloš Zeman. Pouhých 52% ho volilo kvůli němu samotnému.
Právě tato sázka na jednu kartu rozhodla, neboť tomu kdo to chtěl vidět, bylo stále zřejmější, že J. Drahoš ve skutečnosti nic nereprezentuje ani nepřináší. Na mnoho otázek nebyl schopen odpovědět. Den před volbami neměl jasno o svých spolupracovnících a změna v jeho osobě byla skutečně jen v tom, že by prezidentem nebyl Zeman a to je málo.
Byť se Jiří Drahoš snažil ukázat jako rozhodný lídr a tvrdý oponent, v debatě v České televizi až moc, tak svými mnohými reakcemi ukazoval opak. Bolestínské stěžování si na nepohodlná křesla, zlé a hlučné diváky a špatné otázky po debatě v FTV Prima, působilo jako když si rozmazlený jedináček po prohraném „Člověče, nezlob se“ u maminky stěžuje na nespravedlnosti. Po volbách sice rychle uznal porážku a vítězi poblahopřál, vzápětí však opět čteme, že prohrál proto, že byl slušný a zlí Zemanovci mu dali nálepku vítače. Tyto alibistické reakce opravdu nejsou hodny skutečného lídra. (Ale senátorem za některý pražský obvod by klidně být mohl…).
Tak jako nám Jiří Drahoš po volbách ukázal kus své osobnosti je, tak i Miloš Zeman. Ano, poznámka k hlasovým dispozicím redaktora České televize v přímém přenosu byla zbytečná a je přesně tím, co u něj také rád nemám. Ovšem Zeman již zkrátka jiný nebude a ti, kdo ho volili, to věděli a rozhodli se pro to, co již znají, s tím dobrým i tím horším. Věřme, že toho dobrého bude výrazně převažovat.
