Vděčen Československu

Tatínek mně nedávno řekl jednu velmi milou věc, se kterou se s vámi podělím. Mně přišla velmi dojemná. Týká se minulosti, přítomnosti a tuším, že i budoucnosti.

Můj český spolužák Dan se se svým kamarádem nedávno vrátil z třitýdenního baťůžkaření po Vietnamu. Neřeknu vám o jejich putování nic víc, než to, co mně bylo řečeno - tedy až nějaké věci, PARÁDA.

Před jejich odletem jsme se bavili o tom, že by mohli zajet za našim strýčkem Van, který kdysi v sedmdesátých letech studoval v Československu literaturu a bydlel na pražských kolejích Větrník.

Sám strýček se nabídl, abychom těm dvěma mladým cestovatelům dali kontakt přímo na něj, pro případ neočekáváného a nepříjemného zvratu během cest. Byl taky velmi rozhořčen, když jsem mu oznámila, že chlapci budou zřejmě spát v hotelech. Důrazně mě utvrzoval v tom, že v jejich domě je místa dost a že kluci zbytečně vyhazují peníze.

Strýček Van bydlí v hlavním městě Hanoj ve vysokém domě, má rád orchideje, všelijaké zpívající ptáčky a rád hraje karty.  Kdysi pracoval pro vietnamské aerolinky jako většina z rodiny a má dva studované syny, od kterých se mimochodem očekává brzká svatba. Strýček Van navíc stále mluví česky a loni hostil výpravu Perverzního tripu po Vietnamu - Ev, Nicky, Vaška, Pavla a mě.

Slovo dalo slovo, číslo dalo číslo a nakonec z toho byla třídenní návštěva a "homestay" v Hanoji u nich doma. Když Dan smskoval, že jsou před domovními vraty, byli jsme překvapeni a taky jsme měli radost, že se to povedlo. Mamka musela okamžitě volat strejdovi do Vietnamu, jestli je doma, neboť kluci stojí před domem. Bez Danova svolení přepíšu smsku, kterou mi pak poslal. Potěšila jak prase, pobavila jak sviň.

"Tvle, Van je prestedrej - sme brutalne prezrany a teta dela ty nejlepsi rolky a sneky co sem kdy mel! Slastna neskutecnost! Uzasny. Ted mi prijde fakt skoda, ze jsme ted v hanojijen 3 dny... A neboj, sluchatka mam uz ze saigonu, vejirky taky, ovoce nam strejda taky chce nabalit mraky :-D Absolut supeeero:-D"

Je mi jasné, že to musel být zážitek. Málokterý cestovatel se bez kontaktu "zevnitř" podívá do každodenního života vietnamských obyvatel a ochutná pravou domácí stravu. To máte jako s pravými domácími tvarohovými nebo povidlovými buchtami.

Tak či tak, tatínek mi nedávno povídal, že mluvil se strejdou. Návštěva z Čech ho bezpochyb potěšila.

"Víš co, strejda chce pohoštěním českých návštěvníků vrátit Československu to, že tu mohl vystudovat, a pak si ve Vietnamu najít lepší práci a žít tak, jak žije."

Neřešte, za jakého režimu tady studoval. Pozastavte se nad tím z lidského hlediska.