Taky vám mamka ještě kupuje oblečení?

Máme radost, když si nás někoho vzpomene a přiveze nám nějaký dárek. U dospělých většinou nějakou pochutinku, něco na uhašení žízně nebo zažehnání mlsné. U dětí to jsou sladkosti a hračky, u starších potomků zas nějaký ten nedrobný peníz či nový kousek do skříně.

Moje mamka je ztělesněním všech těch hodných babiček a tetiček z daleka, co všem vždycky něco přivezou. Například nedávno přijela z nákupů a neopomněla mi přivézt dárek v podobě nového oblečení.

Dostala jsem děsně uplý, křiklavě a sytě růžový svetr delšího střihu, který se může nosit bez kalhot jako minišaty. Má obrovský výstřih. K tomu jsem vyfasovala děsně uplé růžové minišaty na jedno ramínko a s květinovými ozdobami. Rovněž šaty, ze kterých čouhají jen nohy a prsa.

Tyto věci nenosím. Moje mamka však i po opakovaných žádostech, aby mi nic nekupovala, povětšinou vždy vytasí nějaké to eso. Stále nechápe, že máme absolutně odlišný styl. Jednou přiveze oblečení divné barvy, jindy mají nepasoucí střih.

Naštěstí mi ale přestala kupovat věci o číslo větší. Ještě předloňského roku jsem od ní dostávala oblečení o velikost, někdy o dvě větší. Vysvětlovala to tím, že se v těsných věcech nebudu moci pohybovat a že "do toho ještě dorostu". Říkala to do mých devatenácti let.

Tatínek je na tom podstatně hůř. Má několik bund, které nestíhá nosit a několik bot, které mu jsou velké.

Maminka je dobrá duše od morku kostí, o to hůř jí lze tyto dárky rozmluvit.

Nenošené věci však dříve či později putují do jiných rukou.