Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
McNeil
:D
Mno jo, na druhou stranu vyhoda, ne? Ja si obleceni kupuju sice sam, ale zase mam vsechno jen ve dvou barvach, to je teda klise. Mozna bych se mel u nejaky takovy maminky, babicky nebo tchyne trochu inspirovat... :D
Lenka PT
No jo,
rodiče si musíš vychovávat, já svoji mamku v tomhle trochu vychovala. Vždycky ze mě chtěla mít tu dámičku v růžovým na podpatcích s kabelkou. Vždycky kupovala věci, co byly podle ní in, pro mě však nenositelné. Taky máme naprosto odlišný vkus. :-D Horší bylo, když se jí něco obzvlášť líbilo nebo se nemohla rozhodnout, koupila to rovnou ve více barvách. Už to moc nedělává, jen občas. :-D
Bereniké
U nás máme k tomuto tchýni
Tchýně je u nás ten, kdo kupuje oblečení - pro mého manžela, pro mne, i pro naše děti. Obvykle netrefí velikost, takže manželovi kupuje zásadně malé ponožky, obvykle je to navíc nějaká "výhodná koupě". Synovi posledně přivezla z Turecka triko velikosti M, ovšem jaksi si neuvědomila, že už to není malý chlapec, ale že už skoro dorostl svého otce, který má 187 cm. Teď se jí to samé podařilo s páskem, taky podcenila jeho délku. Dceři zas kupuje větší velikosti, takže je to většinou i použitelné, ovšem u ponožek se taky netrefí - moje osmiletá slečna má totiž už nohu velikosti 37. Taky máme od ní prostěradla (vždy se jedná o nějakou věc v akci), ale ta jsou tradičně menších rozměrů, na naše podomácku vyrobené letiště 2x2 metry se nevejdou. Ale občas se trefí a věc je použitelná a nositelná, dcera se teď navlékla do nějakého výprodejového svetřiku z Tesca a nosí ho už týden. No nekup to za 150 Kč.
govi
Jste docela hezká ..
...ale....ty nenošené slušivé oblečky putují kampak ??? Do tržnice??? Fšak to ti blbý gádžové koupí !....Ale možná se pletu.....
p_c
Re: Jste docela hezká ..
Člověče, Vy jste nechutnej. Že Vám to není blbý
hafusak2
Dost jsem se teď zasmál při jedné vzpomínce:
Před mnoha a mnoha lety jsem potřeboval nový společenský oblek. V Hradci Králové tenkrát to byl Módní dům Don /dnes ani nevím, co tam je/ prodávali rozešité a došívali je na míru. Neprozřetelně jsem sebou vzal maminku /budiž jí země lehká/ a zatímco jsem si vybíral oblek, maminka si prohlížela, co tam ještě mají. Na dotaz prodavačky, co potřebuje odpověděla: "Oblek pro chlapce" - "No a na jak velkého?" - "Támhle na toho" a ukázala na mě. Prodavačka byla mírně v šoku, bylo mi totiž tenkrát skoro 40 let.
davidsson
a já!
Já myslel, že jste se opřela do soudruha Hrebenáre :-)
Lenka S.
...
Moje maminka mi už po dobu dvou let každý měsíc pořídí novou slušivou kostkovanou košili, občas rovnou dvě když má pocit, že narazila na extra kvalitní kousek :) Mám na ně samostatnou komodičku, protože nemám srdce je vyhodit či podarovat :) Ještě pár let a otevřu si možná "muzeum kostky" či něco podobného :) Docela se obávám, že toto "postižení" je u maminek trvalé :)
midou
t ak to je
asi stejný ve všech kulturách. každopádně nejjednodušší řešení je dárek přijmout a radovat se ne z jeho funkcionality ale z úmyslu že tě někdo chtěl obdarovat, dal si práci dárek sehnat a myslel při jeho shánění na tebe...
ThuTrang
Re: t ak to je
To samozřejmě...bezpochyb. Ale to neznáte moji mamku:)
Bogarová
Já už ne.
Jsem mamka, která už oblečení sama dětem nekupuje. Vyškolil mne synek, kterému jsem koupila krásnou a padnoucí košili do obleku. Když mne spatřil s igelitkou s nápisem "košile", zle mne sjel pohledem a pravil hlasem, ze kterého mi vystydla krev v žilách a vyschlo v krku: "Tys mi koupila košili? Beze mne?" Košili nosí jeho starší bratr a já jsem poučená. Už nikdy! (nebo až mi otrne)
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5955x