Fyzické tresty-všeho s mírou.
Na začátek :
*Jsem agresivní a mám sklony k násilí, přesto, prosím, opomeňte tento detail během četby mého článku, neboť tyto násilnické tendence mají kupodivu s mým postojem pramálo společného.*
Považuju trestní stíhání rodičů za fyzické násilí na dětech za bohulibé,leč utopické.
V zásadě nemám nic proti fyzickému trestu (připomínám odstavec s hvězdičkou) , ale prosím prosím VŠEHO S MÍROU.
Otázka zní : Kolik je vlastně "S MÍROU?"
Odpověď zní : Je to individuální. Cca tolik, aby to splnilo svůj účel. Tedy, pakliže nejde domluvit (ZDŮRAZŇUJI, ŽE DOMLUVA MÁ PŘEDNOST PŘED VÝPRASKEM). Taky záleží na věku a tělesné struktuře bitého. Logicky.
Zároveň, aby to v dítěti nezanechalo hlubší rány a aby z něj v budoucnu nevyrostl jedinec psychicky labilní a tyranský. Takže KDYŽ UŽ, adekvátním výpraskem bychom mohli rozumět : lehká facka ( ne moc silná,aby nervové buňky v mozku neutrpěly vážnější šok), plácnout přes zadek - nejlépe vaše ruka - přes vařečku už to není tak osobní ( bože,co jsem to řekla?! Hanba!)
Chápu, že nevěřícně kulíte očima, co vám to tady píšu za podivné věci, však vězte, že mám důvod. Facka ve správnou chvíli ( a zase vyvstává otázka,kdy je ta správná chvíle?) je mnohdy jediným komunikačním kanálem a východiskem, jak si "udržet autoritu" a přinutit potomka " k poslušnosti ". Ono jde potom taky o vztah,který mezi nimi je. Jestli je pevný a hluboký, facka bude mít spíše pozitivní dopad . Tak je tomu třeba v našem rodinném krbu. Věříte mi to?
Vyrostla jsem na OBČASNÉ hrozbě fyzického trestu. A jsem vcelku i ráda (ježíš,fakt?!). Poněvadž mi to zabránilo udělat sem tam nějakou skopičinu (třeba jet si do aleluja ,aniž bych to ohlásila našim), které bych mohla ...ale i nemusela.. litovat.
Co se mého prospěchu týče, nepamatuju se,že bych dostala za špatnou známku. Důležitost vzdělání jsem si již uvědomovala ve svých 5 letech (cože?!) .
Pamatuju si však na svou první facku. Byly mně 3 roky a nechtěla jsem jíst rejžičku. Tak mě taťka vzal a vrazil mi facku ,až jsem z toho měla modřinu. Neadekvátní. Polehčující okolnost : daddy je bývalý policejní důstojník a je někdy cholerický. Cholerik jsem po něm.
Taktéž si pamatuju,že jsem v daddyho amoku či afektu dostala kabelem, hůlkami, páskem a taky několik facek, až jsem spadla....Taktéž neadekvátní. A důvody? Místo pomáhání v kuchyni jsem seděla na pc, byla jsem drzá či něco v tom stylu...Hm,hlavně na nás nevolejte sociálku, protože můj daddy není násilník a já se necítím být fyzicky týrána a ani nepociťuji omezování osobní svobody.Tak. Ještě něco.
Postupem času to vidím s větším nadhledem. Abyste rozuměli. Mám v sobě zafixováno, že TOHLE k výchově patří. Každý výprask jsem si vytrucovala ... (netrucovala jsem déle než pár dnů) a život šel dál, V duchu jsem na něj nadávala, klela a říkala sprostá slova,nedávala mu pusu na dobrou noc,ale pak to nějak vyšumělo. Vím, že to daddymu nedělalo zvlášť dobře,když mě jednu musel vrazit.
Navíc. My jsme vcelku žertovná rodinka, takže daddy si z toho dělá někdy srandu a říká věci typu : "Hele chuligánko,dlouho jsem ti nedal facku,co?" Což situaci občasně vyčistí.
A já mu říkám : "Víš daddy, časy se mění. Ty dáš teď facku mě, já dám facku tobě. Abys věděl, necvičím si jen tak...Už mám sílu, co ty mně,to já tobě:)))"
A pak se smějeme a já ho plácnu přes zadek.
Ehm....--> NÁSILÍ NA SENIORECH. DALŠÍ ŽHAVÝ SOCIOLOGICKÝ PROBLÉM. Ne....nedělám si srandu....opravdu bychom se na to měli zaměřit... Veškeré bezdůvodné násilí na bezmocných,nevinných se nepromíjí a ani netoleruje.
Mimochodem, je pro mě naprosto nepřípustné, aby děti dostaly výprask od někoho jiného, než je nejbližší rodina (rodiče,prarodiče). Kategoricky se stavím proti fyzickému trestu ve škole, kdy si kantor dovolí uhodit studenta. No dovolte! Když už má někdo to dítě bít, tak v žádném případě nikdo cizí! A to, že študentíci se chovají agresivně vůči kantorům, to je pěkně prosím...zas na jinčí povídání.
Nezapomeňte jednu věc : Pokud neexistuje po rozumné domluvě nic jiného než facka, dejte pozor,aby nebyla příliš prudká či bolestná.(Odstavec s hvězdičkou) A když už se stane a vás to mrzí, naskytla se vám další šance, jak se sblížit s potomkem : promluvte si ( o vašich pocitech,prosím žádné výčitky) - část druhá. Neumím si hrát na psychologa. Ani na pseudopsychologa. Vidím to z pohledu člověka,který byl tu a tam bit.
Jak říkám...ono záleží na tom,jaké máte mezi sebou vazby a pouto. Mezi našimi a mnou je pevný vztah. Ačkoliv mám občasně chuť daddymu pěkně z plic vynadat a naplácat mu pořádně na zadek za jeho panovačný přístup, jsem velice vděčná za to,že mě naši vychovali tak,abych mohla žít ve společnosti s jinými v "jakžtakž" harmonii a vycházet s nimi. Při přihlednutí na několik vlastností typických pro jedináčky samosebou. Samochvála smrdí. Já vím.
BÁJEČNÝ VÍKEND!
LenítkoDTT
Tak, a jsem Češka aneb Zpíváme s taťkou českou hymnu
Dlouho mi nebylo tak líto toho, že nemůžu být na 17. 11. v Praze. Rodinné povinnosti mě odvelely na západ Čech. Asi to byla jedna z posledních možností, jak se jako student účastnit oslav takového výročí. Za 5 let už studentkou nebudu a navíc ve třiceti pro mě budou mít oslavy sametové revoluce jiný nádech. A kdo ví, kdo bude prezidentem.
LenítkoDTT
Co zaboha neuslyšíte od vietnamského rodiče
Furt jíme jenom rejži.Nemusíš to jídlo dojídat. Ani to maso.Nechceš vzít toho svého Pepu na večeři?
LenítkoDTT
Co Čech, to muzikant. Co Vietnamec, to ... zpěvák?
Vietnamské slavení Silvestra budu mít už navždycky spojené s poťouchlou obsesí pálit rachejtle už v průběhu celého dne a také s hodovačkami za doprovodu živé hudby.
LenítkoDTT
No helé, a Vánoce slavíte?
No helé slavíme. Opomeneme-li vietnamské křesťany, s náboženskou tradicí to má zbla společného. Vánoce jsou natolik komerčním svátkem, že pobláznil lidi i ve vzdáleném Vietnamu, takže to, že tu většina krajanů "slaví" Vánoce, není vlastně vůbec překvapující.
LenítkoDTT
Vu, vo všem
Vu je příjmení. Hoang Anh je jméno. Ale 21letý Vu si říká Vu. Je to taky mladý podnikatel. A vietnamský student žijící v ČR. Hlavně je designérem a spolumajitelem úspěšné a mladé firmy Abdoc, která designuje webové aplikace a má v logu Rubikovu kostku. Povídali jsme si necelou hodinku, Vu pak běžel zpátky do kanceláře pracovat. Bylo skoro 8 večer.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas
Aktualizujeme Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...
Česku dnes hrozí krupobití a lokální bouřky, přívalové srážky už ne
Na většině území Česka se dnes odpoledne a večer mohou objevit bouřky s kroupami a silnými dešti....
Na trhaviny pro Ukrajinu přispěli Češi téměř komplet, sbírka na vrtulník vázne
Nadační fond pro Ukrajinu známý jako Dárek pro Putina od jara 2022 vybírá prostředky pro obranu...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
Rodinný dům Čachovice
6. května, Čachovice, okres Mladá Boleslav
3 600 000 Kč
- Počet článků 71
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5950x