Ber vše, co ti život dá, je začátek citátu, který končí upozorněním, že život je jen karneval, v němž stokrát změníš masku.
My jsme ji na půdě změnili k nepoznání. Pobíháme pod střechou a připojí se i známý projektant. Přišel poradit, co a jak s vestavbou. V zápalu představ o stavební budoucnosti zavadí někdo z nás o padací dvířka, kterými jsme vešli na půdu. Ta se s hlukem zasunou do své obvyklé polohy a nemilosrdně za sebou zaklapnou. Jsme zamčeni. Nejen to, jsme uvězněni. Projektant dál hýří zápalem, půdní prostor ho oslovil k tvůrčímu vzletu. Náš zápal je ovšem paralyzován. Víme, kolik uhodilo. Koukáme na sebe a málem se nepoznáváme. Není divu. Naše masky nabraly šmrnc těch posmrtných. A projektant mluví a mluví, má svoje představy a ptá se na ty naše. Ztratili jsme schopnost se soustředit. Nemáme žádnou představu, především chybí ta zásadní, jak se z náhlého vězení dostaneme. Náhle se objeví záblesk řešení. Je ale tak malý jako otvor ve zdi do zahrady. Prošel by tudy snad nejštíhlejší z nás, ale není na čem. Jsme ve výšce prvního patra a bez žebříku. S nadějí pohlédneme na chumel peřin v rohu půdy a pomyslíme na jejich využití. Ale jen na chvíli, neboť víme, že je to chvíle zkratová. Není jisté, zda bychom dopadli celí. Tak vysokou laťku nemůžeme přece životu nasadit! Takže nic.
Dopad ostré skutečnosti se projevil i na projektantovi. Stále totiž věřil, že nějaké řešení vysypeme z rukávu. Když poznal, že jde do tuhého, nevšedně se chopil iniciativy. Nejenže objevil zchátralý žebřík v nepřístupném koutě půdy, ale sám se provlékl otvorem ve zdi a sešel do zahrady. Za jeho statečné gesto jsme ho pověřili domácím pánem a prozradili místo úkrytu náhradních klíčů. Kopal, až je vykopal. Ta úleva! Hned se ovšem zvrtla. Jak se bohužel ukázalo, jejich použití vyšlo naprázdno. Zevnitř dveří byl klíč!
Dostáváme se k další fázi dne, který většinou chápeme jako den blbec. Potřebujeme šroubovák k překonání pantů teď už jediného vchodu do domu. Po týmovém pátrání objevujeme mnohé, co jsme hledali už kdysi dávno, ale to je momentálně pramalá útěcha. A hele! Šroubovák se zjeví ve správný čas na správném místě. Jsme zralí na panáka. K jeho polknutí je ovšem ještě hodně daleko.
Nedobrovolný pobyt na půdě se počíná lámat. Dva z nás šroubují jak o závod, až jsou zralí pod sprchu. Ale vyzráli jsme. Pevná část padacích dvířek je překonána a my se spouštíme tam, odkud jsme před několika hodinami vyšli. Akce se podařila bez zásahu hasičů a naší ztráty kytičky. Od té doby známe dost přesně svoje půdní úkryty. Už neříkáme, že něco je někde na půdě. Už víme kde.
