Kdeže jsou? To si povíme, hlásila moje natěšená příbuzná. Byla přesvědčená, že vydrží. Musí. Počáteční tíhu závazku za ni odpracoval doktor.
Odhodlala se totiž k bandáži žaludku. Laicky to znamená konec lukulským hodům. A to novoroční předsevzetí? Konec úlitby žaludečnímu žadonění za účelem pádu vyzývavých kil. Wow!
Tak to bylo loni, ale kdeže loňské sněhy jsou. Směrem ke mně těžkým krokem překonává vzdálenost moje příbuzná. Proboha, přesně jako před rokem se proti mně rýsuje těžkooděnec. A to se ještě halí do maskovací černé! Za to já jsem neschopna kroku. Absolutně. Jsem doslova v odevzdání úžasu.
Vždyť jsi loni… Nenechá mě domluvit. Nevyšlo to, ohradí se k mému překvapení. Koukáš na mne s nepochopením, ale letos už to dám, praví s pevným odhodláním v hlase. Ulítávám na sladkým, to víš. Nějak jsem přehlédla, že mi stoupá ručička na váze a pak už jsem to ani nechtěla vidět. Nejdřív mi to Franta odpustil, ale když bylo moje kynutí k nepřehlédnutí, tak za sebou zabouchl dveře. Takže jsem sama, nervy na pochodu žádají výživu a já poslouchám. Vánoce mě odrovnaly úplně. Ze žalu jsem si pod stromeček nadělila dva dorty za tisícovku. Jeden na dopolední splín, druhý na odpolední. Namísto antidepresiv. Váhu jsem odkopla pod nábytek, zrcadla kvůli záchytům pravdy totálně zrušila. Ale jak se blíží konec roku, je ta moje nakynulost mou noční můrou. Chci si zopakovat loňské předsevzetí. Blaží mě připomínka, že opakování je matka moudrosti. Taky mám motivaci. Kvůli Frantovi. Takže letos už dám přednost hladovění. Nebudu dráždit žaludek ani Frantu.
Takže jasná motivace, je mi jasné. To je to, co platí pro rázné rozhodnutí. Držím palce své nebohé příbuzné i všem lidem dobré vůle k překonání sebe sama. Nejen na počátku nového roku.
