Doslova. Něco lesklého sjelo ze štítu sousedovy střechy. Místo určení – zadní sklo našeho miláčka. Čistá práce a v tu ránu tisíce střípků všude.
Venkovské posvícení s nádherným dnem. Světští přijeli s atrakcemi, je kam jít. Soused dokončil novou střechu. Ještě pár tahů a i komín bude. Několik měsíců jsme ten střešní rej prožívali. Tropické vedro, hustý liják na střídačku vstupovaly do samotného procesu a brzdily ho. Střecha se do nového odívala jen pozvolna. Kolemjdoucí zmiňovali naši svatou trpělivost se sousedem. Střechu pokládal jen on sám. Nedivili jsme se jenom my. Stejný údiv sdílelo okolí. Čas, který se normálně posouvá vpřed horempádem, se v prostoru vedle nás vlekl.
Přišlo finále. S úlevou hledíme na dokonané dílo. Zas až tak nevadí, že po zahradě sbíráme kousky plechu, izolace a další stavební zbytky. Jsme šťastni, že zase můžeme parkovat na vlastním pozemku. Jedno zabušení na dveře a štěstí bere za své…
Přichází, spíš přiletí soused s bušící pěstí a nepochybně i bušícím srdcem. Krátce přehlédne auto. Přes skleněné dveře vidím před sebou stát totálního zoufalce. Skoro se bojím otevřít. Málem se zhroutí, když ze sebe vysype. Poničil jsem vám to krásný auto. Všechno zaplatím, mám pojistku, můžu vám dát peníze hned. Vidím zadní sklo auta jako jednu tříšť. Vyplňujeme formuláře, fotíme rozpadající se sklo, lovíme z vnitřku auta předmět doličný – kleště.
Jsme klidní, nekřičíme, nevyčítáme. Chce pomáhat likvidovat karambol. Je z něho cítit, že je pod vlivem. Napadne ho prorocká myšlenka. Doporučuje, abychom auto preventivně zaparkovali o něco dál. Tušil správně. Stalo se i po druhé. Kleště v jiném barevném odstínu odstartovaly ze sousedovic pozice u komína stejným stylem. Volným pádem do míst jako kleště před nimi. Nový zásah byl pro nás už milosrdný. Obešel se bez ztráty kytičky. Možná že nějaké drobné kvítko uhynulo, neboť k přistání došlo v trávě. Za sousedovu prozíravost palec nahoru.
Zajímalo nás, proč se do střechy pustil sám a nenajal si firmu, aby to bylo rychleji hotové? Bezelstná odpověď šokovala. Firma, to jsem já. Je to firma ten náš soused, ale jinak všechna čest, je celkem bezproblémový. Nenahlíží nám do soukromí žádným oknem. Jediným prohřeškem jsou cudné luxfery. Stropní okna v patře koukají do nebe. Co víc si přát?
Společně jsme usoudili, že jsme dospěli k happyendu. Pocuchané sklo u auta je jen drobná epizoda v porovnání s… hrůza pomyslet. Vždyť ze střechy na střechu mohl dopadnout soused sám.
