Vydaly se s touhou zažít úžas z pyramid a pokořit faraona. Obojí se podařilo. Dvě kamarádky s dětmi.
Letadlo drclo o exotickou půdu Egypta. Naše těšení se naplnilo. Čtyři a půl hodiny letu jsme v klidu prospaly a ve strachu protrpěly. To proto, abychom si splnily sen uvidět Egypt a nechaly se pronásledovat všudypřítomnou žádostí. O bakšiš.
Už po příjezdu do Resortu nás překvapil řidič. Z útrob autobusu vyndáváme kufry vlastníma rukama. A řidič? Přihlíží, čeká na bakšiš… Posouváme se k hotelové recepci. Chceme mít pokoje vedle sebe, každá dáváme do pasu pět dolarů. Myslely jsme taky, že nebudeme čekat. Omyl! Pokoje vedle sebe máme, ale dostáváme je až pět hodin po příjezdu. Mezitím se přesouváme z lobby baru, kde jsme pospávaly, k bazénu. Pokoje jsou poměrně pěkné, i když nejlepší období už mají za sebou. Výhled na molo a moře je nádherný. Uklízečku neuvidíš, pracují tady jen muži. Každý den na stole očekávají bakšiš. Za to nám z ručníků vytvářejí roztodivné fantazie v podobě zvířátek, postav, věcí. Vlastně celý pobyt se nám pod nohama plete bakšiš. Nabízeči všeho možného otravují přes masáže, pedikúru, manikúru po jízdu na velbloudu nebo na tříkolkách. I přes naše dokola opakované ne!
Skoro nemůžeme dospat. Přijíždí pro nás dodávka a dva řidiči. Dvoudenní výlet směr Luxor. Jupíí! To ještě nevíme, že šestihodinová cesta bude plná přírodního úskalí. Drkotáme přes kameny a hrboly. Jeden z řidičů má oči přibité k zrcátku. Pozoruje nás. Nepříjemně nadstandardní pocit vnímám s palcem dolů. Cestu nám vylepšují stálé kontroly a taky to, že po ní jezdí, kde co. Tu se zjeví osel s potahem, tu tři kluci na jedné motorce. Helmy? Neznají. Míjejí nás otřískaná auta, každé světlo jiné. Vozový park tady skomírá. Když je potřeba, aby auto uhnulo z cesty, zatroubíš. Jinak se z fleku nehneš. Pod záminkou zastávky na WC jsme vtaženy na trh. Snažíme se smlouvat, moc to neumíme. V Luxoru přistupuje náš průvodce. Jedeme navštívit krásnou památku Luxorský chrám. Za každým rohem číhá Arab a chce nás fotit. Výsledkem je bakšiš i pro toho, kdo je s ním a nefotí.
Vítá nás noční Kamak a večeře v restauraci u Nilu. Nosí nám všechno možné, nevíme, co s čím jíst. Koukáme na Nil, jídlo je v ceně, pití si platíme. Vybalí na nás cenu sto dvacet šest. Polévá nás horko, tolik??? Volám číšníka, prý je to cena v egyptských librách. Žádám o přepočítání na dolary. Mám zaplatit třináct dolarů, nechám mu patnáct a on si ještě řekne o tři. Později zjišťuji, že i těch třináct bylo moc…
Do hotelu v Luxoru přijíždíme po desáté večer. Řidiči dodávky nevrle koukají, nedostali bakšiš. Kamarádka upozorňuje na to, že jí v pokoji chybí jedna postel. Jsou tři, postele jen dvě. Po dvou hodinách konečně uléháme každý do své.
Ráno míříme do Údolí králů a Údolí královen. Do cesty nám opět vstupují trhy, nabídky na koupi všeho možného odmítáme. Po návratu do Resortu dáváme řidičům deset dolarů Objeví se i úsměv…
Dostihne nás faraonova pomsta. Jeden z členů naší dovolenkové rodiny pociťuje problémy. Na WC se spláchnout dá, nefunguje ovšem voda na umytí rukou. Za to funguje žádost o bakšiš. Další náš člen odpadá v noci, navštěvujeme místního lékaře. Předtím voláme do Čech na pojišťovnu a domlouváme ošetření zdarma. Jeden doktor umí i česky, druhý moc ne. Při prohlídce odkrývám šaty na prohmatání dceřina bříška. Rychlé doktorovo gesto stahuje šaty zpět. Ordinuje, co má už naučené. Dostáváme recept ve stylu: utrhnu kus papíru, napíšu léky, jdi do lékárny a vrať se. Teprve potom mi na krabičku napíše tři čárky, jakože třikrát denně. Když jdu s faraonem sama se sebou, končím na kapačce. Zavedení je nepříjemné, bolí a lehce i krvácím. V noci odlétáme zpět do Čech. Jsem vzhůru, ozval se opět faraon, kapačka moc nezabrala. Je půl třetí ráno. Lidé snídají. Máme dostat balíček na cestu, nedostaneme nic.
Na letišti Marsa Alam proběhne klasika v odbavení zavazadel. To nevadí, že na váze s mým kufrem je částečně i kufr mé kamarádky. S pasy není problém, prohlídka příručních zavazadel probíhá dvakrát, jednou si sundáváme i boty. Ženy jsou nahnány na jednu stranu, muži na druhou, věci projíždějí rentgenem. Při další kontrole mi slečna prohlíží i prsa.
Let proběhne v pohodě, jen pilot s námi v Praze docela tvrdě přistane. Přesto se mu tleská. Že jsme to přežili?
