Když jsem přemýšlela, jaký název dát dnešnímu článku, který chce být připomínkou květnového svátku Dne matek, vytanulo mi na mysli poselství ženám od našeho významného pediatra prof. dr. Josefa Švejcara.
V našich životech dochází k rozmanitým setkáním. Některá bez ozvěny mizí v propasti času, některá v nás navzdory času zůstávají. K těm, která zůstávají, patří v mém životě setkání s naším významným pediatrem, prof. dr. Josefem Švejcarem, s nímž jsem kdysi připravovala rozhlasové pořady. Zvlášť ženám a matkám vyjadřoval prof. Švejcar po celý svůj život velké sympatie a uznání.
V rozhovoru s ním jsem se také dozvěděla, že to byla právě jeho žena Běla, která se zasloužila o růst jeho osobnosti. Pan profesor k tomu podotýká:
„Jeden z mých přátel z New Yorku mi vždycky říkal. Nepoznám nikoho, dokud nepoznám jeho ženu, protože ta muže teprve dotvoří. Jeho slova jsem si vzal jako svoji zásadu a vždycky, když jsem se chtěl s někým seznámit, chtěl jsem taky poznat jeho ženu.
Moje žena ovšem byla naprosto něco výjimečného. Patřila k nejoddanějším a nejmilejším žačkám Alice Masarykové. A Alice Masaryková vytvořila vlastně nový způsob výchovy děvčat. K ní do školy chodila moje žena, tam ji poslal otec, poněvadž pro svou dceru, která byla jeho miláčkem, chtěl to nejlepší. No a já jsem z toho těžil, protože jsem ji poznal, když jí bylo dvanáct a mně čtrnáct let. Od té doby jsem s ní pořád, i když už nežije, protože ve mně je stále to krásné prostředí, které v našem životě vytvořila.
Nejcennější služba, kterou mi moje žena dělala, byla ta, že mě vždycky přísně kritizovala. To je největší služba, kterou žena může svému muži prokázat. Každý muž to potřebuje, poněvadž nikdo nemůže zaručit, že to, co dělá, je dobré. To je otázka. Může za svůj život udělat spoustu chyb, ale je důležité, aby si je uvědomoval. To může jedině pod kontrolou a za pomoci své ženy.“
Kniha „Péče o dítě“ představuje celoživotní úsilí prof. Švejcara v oboru dětského lékařství. Plynutím času patří tato kniha už několika rodičovským generacím. Sám autor nám odhalí její poselství:
„Můj syn po přečtení knihy řekl: Tohle není vůbec kniha. To je Šalamounova Píseň písní, která je dokonalou erotickou básní. Ono to, co jsem napsal, erotické je, protože je to založeno na lásce. Tím to vzniká. Kniha začíná ne narozením dítěte, ale tvorbou rodiny. Rodinu vytváří žena, která si vybírá otce pro své děti. To je její cíl, který tu je. Ten chci ukázat mladým děvčatům, aby věděla, jakým ohromným pokladem jsou pro lidstvo, a aby měla sama k sobě velikou úctu.
Dnes najednou vystupují do popředí ženy. Všude na světě. Tenkrát, když já jsem vstupoval na medicínu, tak byly v celé Československé republice tři promované lékařky. Žádné jiné intelektuální zaměstnání pro ženy nebylo. Kdežto dneska! Kdyby přestaly ženy pracovat, no tak v týdnu se zhroutí tenhle stát, poněvadž to vůbec není možné!“
S úsměvem se dá konstatovat, že slova pana profesora svou platností přesahují dnešek.
A tak závěrečná tečka je odkazem k názvu článku. Ne nadarmo se říká cherchez la femme – za vším hledej ženu.
