Kvůli covidu jsou v mořích miliony tun plastu navíc

Pandemie koronaviru páchá velké množství škod na všem možném. Zabíjí lidi, ničí ekonomiku i sociální kontakty, brání dětem ve vzdělání i ve sportování atd. Radost ovšem bohužel mají výrobci všemožných plastů.

Plastové krabičky na jídlo, bublinkové i jiné fólie na balení, igelitové sáčky i rukavice, roušky, respirátory. Pandemie po celém světě zvýšila poptávku po výrobcích z plastů. Objem světového trhu s plastovými obaly mezi lety 2019 a 2020 rostl v průměru o 5,5 procenta. To jsou miliony a miliony tun plastů, z nichž mnoho nejde recyklovat ani spálit, ale končí na skládkách či v oceánech.

Je to pochopitelně ekologická katastrofa. Koronavirus přišel ve chvíli, kdy si řada zemí světa už uvědomila, že nadprodukce plastů má pro životní prostředí fatální důsledky. Proto například jednorázové plasty jako brčka a příbory mají příští rok v EU skončit. Podobné opatření chtějí zavést i v USA.

Oceány jsou totiž plasty už doslova zamořené, ať už miliony tun odpadků či neviditelnými mikroplasty. Ohrožuje to celé ekosystémy, ale i lidi konzumující ryby.

Bohužel k faktu, že ekologie je prioritou pouze pro bohaté, se teď navíc ukázalo, že i bohatí ekologii preferují jen v dobrých časech. Jakmile přišla krize, nikdo neřešil snížení produkce plastů. Všechny zajímalo jediné, jak začít všelijakých plastů vyrábět víc. Z dlouhodobého hlediska je to samozřejmě špatně, ale z krátkodobého to byla zkrátka nezbytnost. Prostě lidé se nechtěli nechat nakazit. Báli se o zdraví a o život. V tu chvíli jim bylo životní prostředí úplně šumák. Takové je lidské myšlení. Takový je svět.

Stejné je to i v dalších oblastech života. Bohatá Evropa či USA řeší klima a vydávají obrovské prostředky na zelenání dopravy, energetiky, průmyslu i zemědělství. Chudší většina světa to ale neřeší. Mají tam zkrátka akutnější problémy. Je tam chudoba, lidé včetně dětí tam umírají hlady či na, z našeho pohledu, banální nemoci, miliony lidí nemají elektřinu.

Jenže ukazuje se to i v našich bohatých končinách. Když byl letos v zimě ve Švédsku či v americkém Texasu nedostatek elektřiny, tak se spouštělo všechno včetně těch nejšpinavějších dieslových agregátů. Každému bylo úplně ukradené, zda to bude mít nějaké emise. Lidi zajímalo v první řadě teplo, aby mohli přežít. Ve druhé řadě je zajímalo, aby si mohli rozsvítit, uvařit, pustit televizi a udělat spoustu dalších věcí, ke kterým je už dnes elektřina nezbytná. Na emise ani klima v tu chvíli vůbec nemysleli.

Přijde mi, že na tenhle aspekt všech těch Green Dealů se vůbec nemyslí. Všechno se hrne dopředu a žene do krajností. Já prostě neumím pochopit, proč třeba v tom Švédsku vypnuli jadernou elektrárnu, když za ní ještě neměli náhradu. Tohle přitom řada lidí požaduje i u nás. Chtějí vypnout uhelné elektrárny, ale my za ně zatím taky nemáme náhradu. Přitom je jasné, že pokud bude nedostatek elektřiny a tepla, tak lidé budou klidně pálit pet flašky, jen aby se zahřáli.

Ale zpátky k plastům. Dlouhodobě bojuju proti kávovým kapslím. Bohužel zatím asi nikdo nespočítal, jestli pandemie nějakým způsobem zvýšila či snížila jejich výrobu. Pevně doufám, že snížila. Hodně lidí pracuje z domova. Tam si snad vychutnávají kávu, kterou si sami namelou. Kdo máte kávovar na kapsle, zkuste se prosím zamyslet nad tím, že byste ho vyměnili za jiný. Pomůžete tím přírodě. A navíc, vůně čerstvě mleté kávy je jedna z nejkrásnějších.