Jsme otroci svých zastupitelů?

Vy to nevíte, ale až vám to zavedeme, budete neuvěřitelně spokojení. Vše bude perfetně fungovat, nebudete mít důvod si stěžovat, život se vám významně zlepší a to ruku v ruce s jeho kvalitou.

Že jste již něco podobného slyšeli? No ovšem, to je taková norma, neboť takto začíná každé ujišťování námi volených zástupců na radnice v momentě, kdy se chystají udělat něco proti nám, proti zdravému rozumu.

Nejdříve opatrně, potichu (rádi by i potají), za naše peníze zadají studie proveditelnosti, nebo-li jak udělat něco za erární peníze, aby to fakticky bylo levné, ale dalo se to draze prezentovat.

Potom z opatrnosti osloví odborníky na danou oblast a nechají vypracovat hned několik posudků o důležitosti a především nezbytnosti zamýšleného, aby veřejnost věděla, že myslí přeci na všechno.

Pak se hádají mezi sebou o to, čí spřátelená firma danou věc vybuduje, respektive, kdo z toho kolik bude mít a vymýšlejí složitý systém subdodávek, aby zbylo i na Frantu a Jarunu, když posledně tak kolektivně hlasovali pro tu poslední dohodnutou "dobrou" věc.

A pak to přijde.

Někdo koupí tři druhy barev, modrou, žlutou a bílou, natře silnice, zakope automaty na placení, začne vybírat výpalné za parkování a do ulic pošle šest bílých aut s kamerami, které budou práskat na každého, kdo jim nezaplatí.

Teď už přece musíme být šťastní, že platíme za něco, co bývalo tak nějak selským rozumem normální - za stání před svým dome, či bytem. Stoupla nám kvalita života, měřitelně, protože víme kolik to celé stálo.

Pokud jste jen obyčejný zaměstnanec a nevystrkujete růžky tím, že snad podnikáte sám na sebe a své IČO, platíte jen pár stovek ročně, ale když jste parazit, platíte za to, že jste úspěšný několik tisíc ročně. To je přeci tak nějak po bolševicku fér, vybrat to u těch, kteří na to mají a ty s holou xxxxx neškádlit.

Pěkný den a příjemné hledání místa na parkování.