Bude na konci cesty k uhlíkové neutralitě eko-diktatura?

Možná si budeme muset položit otázku, zda a do jaké míry budeme ochotni přijmout nějaký druh eko-diktatury, abychom se posunuli směrem ke klimatické neutralitě. I tuto větu obsahuje analýza Deutsche Bank k tzv. Green Dealu.

Než se začnete rozčilovat, tak vězte, že autor studie, hlavní analytik banky Eric Heymann evidentně není fanatik, který by po eko-diktatuře volal. On jen popisuje současné směřování Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové a analyzuje, co se může a bude v průběhy a na konci této cesty dít.

Jeho analýza mi přijde mimořádně zajímavá, bohužel ale taky dost děsivá. Heymann ukazuje, že tlak na klimatickou neutralitu do roku 2050 zásadně upozadil další důležitá témata včetně mezinárodních konfliktů, uprchlické krize, zadluženosti zemí a dokonce i pandemie koronaviru. Vysoko nad vším stojí Green Deal.

Podle Heymanna se ale doposud nevede poctivá diskuse, nepokládají se nepříjemné otázky, natož, aby na ně někdo odpovídal. Heymann tvrdí, že je nemožné dosáhnout toho, aby EU byla zcela klimaticky neutrální za pouhých 30 let, pokud se budeme spoléhat pouze na technologie, které jsou dnes dostupné a politicky přijatelné.

Upozorňuje, že snaha o klimatickou neutralitu do roku 2050 bude vyžadovat natolik závažné změny a regulace, že může způsobit vážné krize v Evropské unii. „V upřímné diskusi budete muset čelit pravdě, že každé euro vynaložené na ochranu klimatu již nebude k dispozici na výdaje na vzdělávání, výzkum, veřejné zdraví, digitální infrastrukturu, vnitřní a vnější bezpečnost, škrty daní nebo zvyšování důchodů. Možná si budeme muset položit otázku, zda a do jaké míry můžeme být ochotni přijmout určitý druh eko-diktatury (ve formě regulačního zákona),“ napsal Heymann s tím, že pokud restriktivní politika ochrany klimatu povede k výraznému zvýšení cen energie nebo k omezení osobní svobody či vlastnických práv, na úrovni EU dojde k vážným konfliktům a ke snížení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Heymann se ve své analýze ptá, zda je Evropa připravena tuto cenu zaplatit. Z reálného chování členských států, které neplní své klimatické cíle, dovozuje, že tomu tak není.

Proti tomu ovšem stojí fanatismus zastánců klimatické neutrality. Například Genevieve Ponsová, kterou server Politico považuje za jednu z nejvlivnějších žen v Bruselu, zvláště v oblasti životního prostředí, v rámci Prague European Summitu loni na podzim uvedla, že je nutné ještě zpřísňovat emisní normy. Její odpověď na otázku, jak to udělat, vás ale bude nejspíš šokovat.

„Někteří lidé určitě řeknou, že to nejde a že těžké je už snížit emise na 40 procent. V této věci, která je důležitá pro nás pro všechny, je ale nutné být rozhodný. A doufat, že s touto rozhodností přijdeme i na způsob, jak toho dosáhnout. Doufáme, že nalezneme způsob života, který nám umožní vypouštět méně oxidů uhlíku,“ řekla.

Tak co říkáte? Měli by se politici rozhodovat na základě optimismu a víry paní Ponsové, nebo naopak pečlivě přečíst analýzu Deutsche Bank? Zatím bohužel platí první možnost. Pokud se to nezmění, čekají nás špatné zítřky.