Aktivisté mobilizují emoce proti rozumu

Už příští týden bude Uhelná komise rozhodovat, kdy v Česku skončí těžba a spalování uhlí. Ve hře je několik scénářů. Blížící se rozhodnutí mobilizovalo ekoaktivisty, kteří začali demonstrovat a tlačit na co nejrychlejší konec uhlí

Na tom není nic překvapivého, a vlastně asi ani špatného. Mně ale nikdy nepřestane vadit, že v počínání všech těch různých hnutí cítím podivný smrádek. Pokusím se vysvětlit, jak to myslím.

Aktivisté asi už z podstaty roztáčejí hlavně emoce, jsou radikální, mají tvrdé požadavky, ale nenabízejí alternativy, o komplexním řešení nemluvě. Nezajímají je čísla, argumenty, nechtějí slyšet o rozumném kompromisu. I to bych pochopila. Oni vědí, nebo alespoň tuší, že je nikdo nebere moc vážně, tak chtějí moc, aby dostali aspoň něco. Trochu to připomíná smlouvání někde na bazaru v orientu. Na začátku prodejce nasadí nesmyslně vysokou cenu, aby měl kam ustupovat.

Problém je ale jinde. Nejrůznější aktivistická hnutí se začala čím dál víc propojovat s lobbistickými kruhy a chrlit nejrůznější studie, které se tváří objektivně a odborně. Emoce zůstávají skryty, na odiv je vystaven údajný rozum.

Pokud se ale tomuto údajnému rozumu nějaký skutečný odborník podívá na zoubek, tak až nebezpečně často zjistí, že čísla jaksi nesedí. A co hůř, že ony studie směřují k velmi zvláštním cílům. Až překvapivě diskutabilní či malé jsou pozitivní dopady na životní prostředí, za to jsou prakticky vždycky výsledkem velké peníze, které mají někam směřovat. O těch ale aktivisté nikdy příliš nemluví. Rozhodně ne dost na to, že jsou v jejich tlaku na prvním místě, a o jak obří částky se jedná.

Tlak aktivistů navíc směřuje k vytvoření takových podmínek, kdy vlastně budou muset být tyto peníze vyplaceny, aby nedošlo k opravdovému průšvihu. Nedostatek elektřiny by takovým průšvihem nepochybně byl. Neumím si představit vládu, která by dopustila třeba přerušované dodávky elektřiny, nebo dokonce nějaký větší blackout.

Pokud si říkáte, že fabuluju, tak si projděte internet a přečtěte si, co tyto skupiny tvrdí. Jednou řeknou, že uhlí nahradíme soláry a větrníky. Když jim to někdo vyvrátí, tak najednou říkají, že si elektřinu dovezeme. Když se ozvou odborníci, že jaksi nebude odkud, tak začnou podporovat plyn, i když jde taky o fosilní palivo, jehož emise nejsou o moc menší než u uhlí. A toto se opakuje pořád dokola. Vždycky ale zazní, že se nejdřív musí vypnout uhlí. Pak už to prý nějak dopadne. No dopadne, ale buď špatně, nebo draho.

Nezbývá, než doufat, že aktivisty a jejich studie prokouknou i ti, kteří budou rozhodovat.