Znamení berana II.

Plešatí vandalové se svým "odvážným" kouskem chlubili, šlo  jim to k těžkým botám a k pleti, zkrátka k image. Jasmína klela a obraz sešila.    

A z toho všeho nakonec vyplývá, jak nejednoznačné a koneckonců  i nebezpečné může být stopování v černém oblečení, člověk nejenom, že vypadá jako utečenec od funusu,ale stejně tak dobře může být považován za depešáka, filharmonika, jehovistu, žida, servírku, neonacistu, ano, i za pankáče! Měla černé rockové období se stříbrnou patinou kroužků...

I když, zdejší pán domu se rád přirovnával ke Šporkovi, nakonec se muselo též  jet do Kuksu a od pana bratra faráře měl zařízenou krásnou knihovnu, tedy na pankáče...Jinak rodina se na statek bála chodit, nevědouc, co je uvnitř čeká, což nikdo dopředu nemohl tušit. Jasmína furt černila, statek oplýval zajímavými zákoutími.

Z maringotky nad domem hučel temně Bob Marley se svým.Red red vine..., vevnitř hospodařil dredatý Vára se sedmnáctiletou Helou a psem, kazašským ovčákem, který byl stejně živelný jako všichni tady...

"Pojedeme na tramp do Broumova..." Děl ten krásný podkoní. "Tak o.k., snad to klapne.."Prší a prší na akáty..."

"Jdu obhlédnout polnosti!" Čemu tak říkal? Měl tam dvanáct lněných zastavení, podobně jako jeho bratr. křížovou cestu . Ukázalo se, že i s poli jsou velké plány:" Budou tady lány červenýho rybízu", asi čůčo ve velkým! Pomyslela si pobaveně. Bobovy  Bad boys bad boys mezitím dohráli a kluci vytáhli špeka. Vyčasilo se, bylo už potřeba, zdejší způsob léta byl marný. Lesní hospodářství nestihli, další letní přehánka na akáty na sebe nenechala dlouho čekat.

Šli se koupat,největší možnou radost z toho měl Ben. Splav na parnaté Metuji, velcí lesní mravenci jí hlasitě dupali kolem hlavy

Přijela Tánja, předchozí Rubiho známost  z HáKá s kamarádkou. Rozkřikla se : "Tak tohle je ta tvoje dekadentní umělkyně?!" "Kdes jí koupil ten koženej kabát a kolik stál?" Vřískala a obcházela nevěřícně Jasmínu.

"Přišlas pro věci?"  Zeptal se věcně, ale jinak zájem ho neskonale těšil, jakési vnitřní pnutí na něm bylo znát. Parta ji zklidnovala, seč mohla. "Šplejch! Nově příchozí vylila Jas škopík s na močeným prádlem doprostřed afrikánů. "To je můj škopek!"

"Jezděj na náplavku a poslouchaj přitom Sinátru, snobové předěsný" "Ti řikám, voni to sou nepraví harlejisti, maj jen kačky, nic nepostavěj, nechaj si motorku přitáhnout hlavně, že maj  ty kačky..." " Já pro to byl až v Hamburku."  Horlil zase kovář a hladil berany u totemu.

Jas objevila kdesi v práci na půdě zánovní krucifix a chtěla ho poslat jeho bratrovi, "Úplně jsi zešílela, to by bral jako vyloženou provokaci!" No přeci, známka punku a tak. Vára zplna tenorového hrdla zapěl: "Ale kluci říkali, že punk je jinde ..."Zanotoval Visáče.  Osvětlila jí také Hela: "Dyt jsme pank!" jejich stinnou situaci. Úplně zapomněla na svou novou roli. 

Každopádně všichni naskákali do té bledě modré škodovky a sekretářku Tánju nechali stát uprostřed bahnitého dvorku s jejím škopkem a jeli do broumovských skal na tramp

"To byly časy, tenkrát na sídlišti" rozvzpomněl se s příkladnou nostalgií u ohýnku ve svém hlase Vára. "Myslíš na benga?" "No, jak jsme vyhodili tu televizi z pátýho patra" "Nechtěla přepínat kanály, kraksna..." Zbrunátněl Rubi ještě nyní, tři léta po tom incidentu.

"Prší a prší na akáty..." Náčelník v křiváku zavelel k ústupu, teklo už i pod převis, kde se parta nalézala. Komuna odjela do Broumova k přátelskému kmeni u náměstí, kde ve squatu s příhodně rozvěšenými koberci po islámském způsobu po stěnách našli ten správný azyl pro dnešní den. Sedě v tureckém sedu naslouchali problémům na spřáteleném území...