Zavazadlová láska... /povídka/

"Je potřeba zbavit se všech těch věcí, koukej to prodat!" Hučí do ní Robert na ulici tak nahlas, až se protější pár poplašeně ohlédne. "Napiš třeba nějaký inzerát, pomůžu Ti s tím!" Opravdu, inzerát má sfouknutý nato tata...

Dana je smutná, nechce prodat ani svou milou kytaru, ani dvoje housle, ani flétnu. Nechce se jí, i když on má zřejmě pravdu, když chtějí za velkou louži, nemohou si dovolit žádnou zbytečnou přítěž. Dana odmítla tyto hodnotné věci dát jen tak hladové Justýně, která by si je vzala, i když se tvářila, že ji tím jakoby obtěžuje. Justýna je Robertova sestřenice a je tak ubohá a chudá, že si na Daně vykručí všechno, co jen náznakem vypadá, že by Dana nechtěla anebo prodala. Justýna převelice ráda fotí interiéry cizích obydlí, které navštívila, například obrazů a obzvláště chalup.

 Robert Danu upomíná, aby byla k Justýně štědrá, matka alkoholička ji připravila o celé jmění. Tu po ní chce obrázek, tu šperky pro jakousi kolegyni, tu nějakou zbytečnou knihu. Justýna to přece nechce pro sebe, všechno altruisticky  podaruje v práci kamarádkám archeoložkám, které jsou chudé stejně jako Justýna. Dokonce Daně pomohla prodat byt, z něhož měla provizi a nyní jí soudružsky nabídla, že si vezme na starosti ještě ten její hrozný dům. Zavolá svému rodinnému makléři Jardovi do Prahy. Hned co budou v Irsku, pošle jim v balíku jen jejich nezbytné věci. Zbytek krámů jako rok staré lyže, knihy, nábytek, nádobí, peřiny, boty, zkrátka celý majetek a všechno další Justýna prostě daruje na charitu svým špatně zajištěným kamarádkám do brněnského ústavu.

Robert nemá mnoho přátel, na nic nehraje, pracovat neumí, jen hledá poklady, tak mu to je všechno jedno, nechápe, prostě nechápe, že by někdo mohl mít jakýsi citový vztah k věcem, tedy k hudebním nástrojům, ty nevyjímaje. Dana ten prodej oddaluje jak se dá, najednou si není jistá, jestli chce odjet právě s tímto mužem pryč do cizí země. Izoloval ji od společnosti, všude chodí s ní. On na ni ale velmi naléhá, urychluje, posléze ji střídavě mlátí a miluje, ale ona trvá na tom, že housle po dědovi neprodá, to by raději prodala kytaru, když jí slíbí, že si koupí za vodou novou!

"Všechno bude!" Tvrdí stále více se opíjející Robert. Justýna prý darovala půlku Danina oblečení svým kamarádkám, které nemají moc co na sebe, regulují co nejrychleji společnými silami Danin majetek. Justýna s Robertem ukrajují její oblečení, věci, peníze. "Nic tam nebudeš potřebovat!" Ujišťuje Danu Robert a píše si s kýmsi po telefonu zprávu.

Zbav se všech dokumentů, nech si jen rodný list a diplom, já také nemám žádné dokumenty. Když bude třeba, necháme si změnit identitu.

"Jen kabelku budeš potřebovat, platební kartu, jinak si tam všechno v tom Irsku koupíme.Začneme odznovu." 

"Ty jsi nic, nemáš nikoho, jenom mě a Justýnu! Všichni ostatní na tebe kašlou!" Vemlouvá jí pětkrát denně a Justýna přeochotně přitakává. 

Podařilo se prodat jedny housle v Audianě music, ale Robert není stále spokojen s regulací Daniných věcí, je třeba oprostit se od úplně všeho, kup si kufr, tam se ti vejde celý tvůj majetek. Vidí Dana v Justýniných očích dychtivost, co všechno bude za chvíli mít. Dana se hrozně bojí. Za čtrnáct dní už mají odcestovat, Justýna odklidila další její šaty, kabelku, vezme si prý na starosti i to hrozné auto, co Dana vlastní. Dana se Justýny právem obává, protože pracuje s mrtvolami.

Na stole svítí Robertův mobil. V něm je zpráva:" Však víš Gusto, že jsem tam, kde jsou prachy, za čtrnáct dní budu už s Lucinkou pěkně v teple na Belize." Dana najednou pochopila tu rychlou redukci svých věcí, stala se zkrátka věcí a prostředkem. Na nic víc nečekala a  s hrůzou o život odjela náhle pryč. 

Doma jí přišla zpráva, že Robert je nejenom pasák, ale že se pokusil o vraždu jiné ženy již předtím ve svém rodném městě.