Zářijový příběh od Gréda

Měla jsem právě na starosti večeřet se svým bratrem na verandě venkovské chalupy, roubené od hlavy k patě. Byl poslední zářijový den.

Šero už klepalo na záda, ale bramboráky voněly a jinak všude panoval neuvěřitelný klid, ostatně, jako vždy v sobotu v těchto místech.

U lesa se cosi hnulo, náhle se tam zjevil imaginární přízrak... Procesí tmavých postav, jak jsme se po dalekohledu dozvěděli, táhlo za sebou jakousi objemnou věc, přikrytou prostěradlem, zřejmě almaru. Ztichlý zástup postupoval stezkou k řece, aby tam na soutoku Labe a Boreckého potoka rozbil svůj tábor.

Stále ještě s dalekohedem na krku jsme šli užasle za nimi, nebála bych se říci, jako v mrákotách...

Z vody se ozývalo šplouchání: "Asi rybáři !", napadlo mne. Odněkud ze tmy přijely lodě a vmžiku přirazily ke břehu. Tento právě krásný, teplý podvečer měl ve znaku devadesátá léta a spoustu nádherných překvapení navrch!

Svou pozornost jsme nyní obrátili k jarmaře, kde si loutkoherci právě chystali své barevné marionety, což jsme směli hned za okamžik spatřit v záři pochodní. Historičtí vodáci mezitím bleskurychle přichystali středověkou hostinu s číšemi a příbory, vínem a pohoštěním a jako by toho nebylo málo, vybalili i kytary a začali hrát a zpívat písně od folkové skupiny Klíč...

"Pekelná stvůro!" Zařval hrozivě Faust...  Neslo se to lesním tichem a almara najednou vypadala jaksepatří kouzelně, světla loučí osvětlovala marionety, diváky a nasvětlila i barevné, voňavé, čerstvě spadané listy javorů a buků. Nečekané představení v této kouzelné lokalitě umocňovalo dojem našeho nevšedního zážitku.

Všichni byli studenti a takovýmto způsobem trávili volný čas, jezdili s výstavní skříní na kolečkách po obcích, kde hráli své divadlo, jedna skupina loutkoherci, druhá parta byli šermíři a vlastně i muzikanti.

Faust: "Krásné! Chci také umět takto hrát! Ukaž! Ať zkusím struny stejně rozehrát!"