Volební kantáta... /fejeton/

Dnes jsem šla poprvé volit se svým čerstvě dospělým synem, bylo slunečno a jsa vybaveni radami ostatních nedospělých synů vyrazili jsme do Průmyslové školy, tj. našeho okrsku. Byl to pro nás významný den, nejstarší syn je voličem!

Po cestě se syn zabavil mačkáním kandidátů, které zavrhl, aby měl v obálce pouze jediné jméno, protože tuto operaci doma na rozdíl ode mne moudré, pozapomněl vykonat.

V budově školy bylo přítmí, ale ve vestibulu školy stál zajímavý stánek obsahující ledové čokoládové bombony na ošatce, dále jakési tiskopisy, které máme tolik rádi. 

"Kam jdete?" Zeptal se nás trojlístek uvítací delegace a ukázalo se, že lákavé bombony nejsou uvítacím koktejlem pro určité voliče. "Máme tady den otevřených dveří..." Stál tam větší hlouček.

"Aha, už jsem myslela, že se tu něco rozdává zadarmo.." Zažertovala jsem později na vrub ve volební místnosti a navigovala svého novice k volební komisi. Vrchní komisař syna upozornil, že lístky musí přendávat až za plentou, syn bez problému vhodil do urny svoji obálku a já? Oddechla jsem si uvolněně...

V ten samý moment jsem však zjistila, že moje peněženka neobsahuje občanský průkaz, tolik potřebný dokument ke ztotožnění a vykonání samotné volby. Zastyděla jsem se, že zatímco syn nováček měl vše v pořádku, já nemám to nejdůležitější...

Vyrazila jsem domů, abych zjistila, že občanský průkaz prostě nemám. Určitě mi ho ale synové neschovali, protože všichni opakovali pouze jediné jméno, stejné, které měl právě můj syn v obálce.

Popadla jsem tedy svůj cestovní doklad a pospíchala opět do volební místnosti, stánkaři mne už brali pomalu jako inventář a tak jsem se kolem nich pouze tiše proplížila.

"Paní, ale váš pas je prošlý" Řekl mi rasantně komisař senior se svatou aureolou světlé kštice kolem spánků a já jsem řekla: "To je nemožné, mám platnost do roku 2024". Nad knížečkou se tedy skláněli všichni ostatní komisařové a taky komisařky všech věků, já jim prstem ukazovala kolonku data, dokdy je platný můj cestovní pas...

"Zmatky svobodné matky" zažertoval nebezpečně můj úředník přidělený mi podle abecedy.

Pomyslela jsem si státotvorně:" Jedna svobodná matka je i prezidentkou!", dále "Jak to na mně poznal?" až nakonec: "Toho, jak se chlubí že svobodné matky podporuje, volit ani náhodou nebudu, snad to nebylo doporučení, synovi jsem předtím tvrdila, že radit mu nikdo nebude, že rozhodnutí je čistě na něm..." Ten však již tou dobou seděl doma, onu kalvárii nehodlal absolvovat podruhé, když má na další návštěvu dost času až za čtrnáct dní. 

"Promiňte, nám tady s pasem nikdo nevolí", prohlásil vrchní komisař omluvně. Vím. že je to stylistická chyba, ale myslela jsem si, že volby proběhnou hladčeji, než když jsem minule sebou vzala nemluvně...   

PS.: Ukázalo se, že občanku jsem nechala u své maminky, vyzvedávala mi na ni lék, tak příště ta volba již bude snažší...

.