Volba pro Vilmu II.

Ten večer Vilma nespala, zírala naprázdno do stropu a dávala si vše do souvislostí. "Co má proboha dělat, jak s tím bojovat, co podniknout?" Honilo se jí donekonečna v hlavě jako kolovrátek, až s vypětím sil nakonec usnula...

Anebo to ráno, prostě, neví. Neví, kdy ji to napadlo poprvé. Možná ten den, kdy poprvé, před ní, nebyl celý den schopen vstát z postele. Navíc u ní doma.

 Jako by jí četla myšlenky, Irma vyřkla tu strašlivou větu, určenou původně Jiřímu, ovšem pronesenou (záměrně?) v její blízké přítomnosti: " Přece když Vilmička Jiříka miluje, přece se s ním kvůli tomu nerozejde! "

Což bylo závažně závazné, alespoň jí to tak připadalo, nemohla se přes toto prohlášení nikterak přenést a zakonzervovalo ji na několik měsíců k vyčkávání. Pohyb jako v mrákotách. Přesila.

" Co si dáš?" Zeptal se jí v restauraci a povzbudivě se na ni usmál. Dala si kafe s rumem. Podíval se tázavě a možná i starostlivě: "Něco se děje?" Na stěně přímo za ním na Vilmu shlížel Arcimboldův  portrét Rudolfa II. jako boha Vertumnuse. "Chci se s tebou rozejít." Šokovala ho hned zkraje...

Nevěřil a nevěřil, opakovala mu  to monotónně stále dokola. "Někoho máš?" Napadlo ho po chvíli. Ale neměla, později si ovšem uvědomila, že toho mohla využít. Celou cestu autobusem si dodávala sílu k tomuto kroku. Prohlížela si ho. Byl stejný, krásně milý jako přetím. Před čím?

Asi před horou času, před tím, než na sto let usnul, před potopou, nebo takovým něčím. Uvědomoval si to vůbec? " Pojď, půjdeme spolu za farářem, chodí tam i jiné páry!" Pro změnu ji překvapil on.

"Už takhle dál nemůžu, vysiluje mne to, končím! " Zvedla se k odchodu, v hlavě jí hučelo a venku jí na slunci tekly slzy. Zvládla to.

Aspoň si myslela, hrdá na to nijak nebyla. Najednou ale nechtěla být dále chůvou a pečovatelkou toho dospělého dítěte, nemluvě o tom, že její jednostranné vypětí si vybralo svou daň, v situaci, ve které se ocitla, zcela ztratila jakýkoliv milostný zájem....

"Dáme si ještě jeden popcorn, mami?" Ptá se Vilmy Magda. V tu chvíli je uviděla: Jeana s dlouhovlasou dívkou,nakláněl se k ní a cosi jí šeptal. Vypadal jinak, skoro by ho nepoznala... Potom se otočil, jejich pohledy se střetly, po letech. Následovala tma a filmová pohádka.