Voda jako žena...

Tak a bazén je umyt- mise splněna! Dalo to práci kyblíkem vylévat po rybníku vonící brčálově zelenkavou vodu. Pak jsem drhla, podobně jako námořníci palubu dno a stěny bazénu. Taky že jsem trochu námořníkem byla!

A vylévala jsem vodu kelímkem z půjčeného kajaku. Jenže jsem s tím sekla, i když máloco bylo krásnějšího, než plynout tiše po řece Labi, trefovat se do branek pro a proti proudu!
Bylo mi třináct a půl, jednou jsem při vystupování spadla naznak do vody. Pak mi také kamarádi vodáci z kanoistického kroužku kajak tak nějak vytáhli, podobně jako toho železného draka, co má ve znaku město Trutnov na dlouhém řetězu. Oni ho vždy jednou za rok věší na radnici, ale kluci mi vytáhli kajak na strom a tam se ve větru podobně pohupoval... V tom Trutnově u toho mají ale vždy velkou slávu, jarmark a kapely. Ahojáci se jen chechtali. S kolegyní námořnicí jsme na to bezradně koukaly. Nezdravím je do dneška!
A to když si pomyslím, že jsem vyzkoušela i "eskymáka", což sice na pohled vypadalo jednoduše, přeživší měli pouze mokrá trička a dnes moderní účes zvaný "facka", mě to ale nedalo, a i když jsem měla jisté obavy, šla jsem do toho! Nejprve mi povolila podomácku vyrobená šprajda a pak jsem se nemohla přetočit!
A ta voda! Jednou byla řeka dramaticky vínově rudá, jindy zase pohodově modrá, to se asi jely v blízké textilce modrotisky. Modrou jsem měla stejně radši.Někdy se z ní tajemně kouřilo. Dnes už řeka pádla namodro nebarví, je čistá, plují tam i pstruzi a dole na mostě proti mě jednou letěla i labutˇ.
To rodiče ovšem, abychom pracně nabité vodácké zkušenosti s mladším bratrem nepozapomněli a ony tak nepřišly vniveč, zakoupili na inzerát v Hradci krásnou laminátovou pramici, která dle původních majitelů sjela pomalu všechny české řeky...
Byla to plachetnice, pokřtili jsme ji na Bounty, což se ovšem, bohužel, později ukázalo jako směrodatné. Natřeli jsme ji na brčálově zeleno a na příď a taky záď jsme umístili nádherný nápis. (co mi to dalo práce, než jsem průklepákem obkreslila na hřbitově ty náhrobky!) Pak jsem nápis bíle přestříkala přes šablonu.

Užili jsme si legrace, zejména, když nastala rybářská sezona, tak jsme pluly dvě dívky, rybáři pokřikovali: "Kam jedete, mořské panny?" Nebo: "Příště rozvážejte lahváče!" . Když jel bratr s kamarádem, dostali vynadáno a dokonce po nich vrhali kamením, nikoliv ale proto, aby si snad procvičili žabky! Kluci se také pokusili zapojit do chodu plachty, ale byla vichřice a spíš si tím celou plavbu jen ztížili! Jenže jacísi nenechavci nám nakonec Bounty uloupili, přecvakli řetěz a aby to nikdo nepoznal, že se vozili, sekyrkou udělali díru a lodˇ potopili zhruba půl kilometru proti proudu.
Kdepak, bazén je hotov, voda napuštěna... O napouštění a vypouštění vím taky svoje. Od doby, kdy nám místní hasiči (před pár lety) napustili bazén svou obr hadicí nejprve jakousi černo-oranžovou rezatou kapalinu, jež ani savo nespravilo, je rodina vůči podobným akcím nedůvěřivá.

Ale vysvětlujte to dětem, tedy chlapcům. Skočili do té kofolové vody i s kruhy. Příště už na vodu do bazénu za pětset korun nenaletíme! Pěkně ji napustíme z vlastních zdrojů. A klidně si zaplavu i s tiplicí, což vykřikoval pětiletý syn, když nad vodou poletoval nějaký hmyz, že s tiplicí neplave! Tak napouštění zdar, vlastně ahoj!