Vládne nám polygamie?

Protože ve svém okolí vnímám zvláštní tendence, donutilo mne to drobet se zamyslet nad tímto problémem... Udivuje mne ten věčný zápas, kam se kormidlo otáčí, zda k jingu či jangu? Měl by se vychylovat, nebo-li, je to žádoucí?   

Žádoucí dnes víc než kdy jindy: Tak zatímco netem koluje vtip s kresleným panem Trumpem, jež na prsou osahává sochu Svobody, evropská společnost váhá, zda se bránit mnohoženství islámu. Samozřejmě mnohým vyhovující, byť nemohu hovořit za sebe.

Mezi mužem a ženou by mělo docházet k rovnocennému dialogu a vztahu. Například nikdo si nedovolí vykládat vtipy o blonďácích, za všechny to slízl jen Chuck Noris...  

Dnešní společnosti dle mého názoru hrozí příklon k polygamnímu způsobu jednání. Stále se nedaří vyvrátit mnohé mýty o schopnostech a úlohách obou pohlaví. Všichni jsou si skutečně rovni?

Všichni bytosti jsou si rovny, přestože matka příroda někoho učinila mužem a jiného ženou, bílým anebo tmavým... Dávají však muži ženám dostatečný prostor, nebo to je pouhý povolený provaz u boudy? Dávají naopak ženy prostor mužům?

Bohužel jsme vychováváni v modelu, kdy žena je jakýmsi statutem bohatství. Pro některé ženy to, že jsou vlastněny, se pak stává konečným naplněním a prestiží jejich života. Pakliže jim to vyhovuje, jsou spokojené a jsou přitom seznámeny i s jinými modely soužití, prosím.

Občas mne fascinuje ta ikonická nedotknutelnost muže, který vládne svou autoritou. Pakliže žena vystoupí z jeho stínu, uchýlí se někdy k hrubosti až násilí. Samozřejmě nemyslím, že se takto chová každý muž, sleduji jen zajímavé tendence. Možná, že někteří mužové skládájí svou ideu ženy z mnoha částí různých dam a pak, fascinován tu nohou, tu očima, jinde duchem, skládají okolo svou "superženu"... 

Začíná to například odíváním: Pakliže muž ženě cíleně a neustále nařizuje, čím se odít, nezbývá, než usuzovat, že na ní pohlíží jakožto na svůj majetek, chce ji přizpůsobit obrazu svému a stírá individualitu, pro kterou si ji vlastně předtím vyhlédl. Pokud ji obmotá pytlem až nad hlavu, je to jasně až neúprosně řečeno...Můj šatník a zevnějšek také kdysi podléhal cenzuře a z okolí vím, že se občas ženy až úzkostlivě řídí přáním muže.   

Móda by měla být zábavná a na každém z nás je, jak se oblékne, aby se cítil ve své kůži. Nejen žena by měla o svém zevnějšku rozhodovat sama. Pokud nařizuje naopak dogmaticky ona, co má protějšek navléci, taktéž by se dalo uvažovat o tom, že má pocit vlastnění.

Dalším vtipem kresleným byl v jednom časopise pro matky obrázek matky- stroje, z něhož vypadávají děti. U něj nápis: "Jsou ženy stroj na výrobu dětí?"

U polských sousedů jsou ženy pomalu takto brány, ovšem nejen tam...  

Výchova Soudružkova-učitelkova za sosáče v nás je stále přítomna, ještě jsme se neoprostili od minulých modelů společnosti. Občas k tomuto chování přispívá okolí tím, že ho akceptuje, avšak jen u mužů. Můžeme udržet nějaký vhodný a důstojný balanc? Nebo nejsme sto překonat vzor u zvířat? 

Abych napsala také něco o Dalajlámovi: Sympaťák, kterému sluší i pytel.  

Pouze konstatuji některé tendence, toť vše. Jelikož nejsem ničím majetkem, tak nyní využívám času, kdy si mohu svobodně vyjevit názor aniž bych byla vystavena nějaké filtrační kontrole ...