Vilminy alegorie II.

Před budovou to žilo. Věčné odhánění děcek od potůčku, hlavně v zimě, kdy se na něm vytvořily lákavé okrajové kry, bylo na denním pořádku. Karolína se neustále vyjadřuje nesmírně sprostě, ale co je zajímavé, uráží ji cizí slova.

"Stálo prase na terase, houpalo se na vocase, houpalo se až tam spadlóó..." Zpíval si zvesela pan Majzlík před školou na melodii Humoresky a kontrolně po očku sledoval, kdo z děcek pozná, co že si to brouká. Odněkud to znali, že by z reklamy?

Magda ztěžka prošla mezi cvičícími ženami, v chodbě se totiž každé úterý odpoledne konal aerobik,  protože zájem žen byl veliký, všechny se chtěly nějak zformovat.

Minula i pejskaře, ustavičně vychvalující cvičák pro psy ve Chvalkovicích. Bude doma asi týden, k té noze ještě ke všemu dostala ukrutnou rýmu. Z hlubin rumunských hvozdů se přijel podívat do bývalého působiště učitel Kořínek a byl celkem spokojen s obrazem, jenž zde viděl. V novém působišti platil za odborníka IT.

Vilma měla zrovna flétny. Děti byly chápavé a bavilo to skoro každé. Měla ale výčitky svědomí, protože jednou se zabrala do vysvětlování mocně a jedna nesmělá dívka se bála zeptat na záchod, a tak to nedoběhla.

Kolegyně Jarka pekla s dětmi perníky, voněly na celou školu, byla neustále dobře naložená a hovorná. Vilma ji obdivovala, jak dokáže být tak nad věcí a v pohodě. V nedalekém Motorestu byl krásný sál. Po půlroce všelikých kroužků a všemožného tvoření hlavně na bázi přírodnin, keramiky, malby, Vilma s Jarkou s požehnáním ředitelčiným uspořádaly velikou výstavu v sále, kde zároveň sehráli divadlo, no divadlo, památnou scénku s přiléhavým názvem "Tetička z Ameriky" a zazpívaly koledy a vánoční písně. Akce byla nesmírně úspěšná a spokojení rodičové věnovali škole prostředky na další tvorbu.

Výstava trvala týden, přijeli na ni mimo jiné lidé i z města, o což se postaraly plakáty, které děti namalovaly, dokonce celá Jeanova rodina se tam dostavila, Vilma měla velkou radost. Všechny to samozřejmě o to více bavilo malovat dále...

Magda si poslala pro paralen z lékárničky jednoho kluka, což Vilmě bylo dost podivné. Byla z toho paf, ale cestou nahoru po schodech kdosi vyhrabal květináč, vypadal to nejspíše na psa, jenž si zde po měsíci vyzvedl zapomenutou kost.

Rozrazila dveře ke kolegyni Ivě, kde ale právě seděl snědý pan Herman, zubící se a hrající s učitelem z hudební školy, stařičkým Servantem, na akordeon... Učitel, sešlapávající pedál pianina běžkovou botou, ačkoliv  venku bylo již rozverné blátivé počasí apríla se nad vpádem nepozastavil, býval totiž velmi trpělivý. Vilma si uvědomila, že je věčná škoda, že se tato svérázná dvojice nezúčastnila vánoční oslavy. 

Vendelín, chtěje se oběsit z neznámých příčin, opatřil si za tímto účelem špagát a demonstrativně začal hledat štokrle a četnému obecenstvu z řad dětí udílet rozkazy. Měl smůlu, šlo se na vycházku spojenou s péčí o obec, totiž úprava božích muk zde byla každoročním jarním rituálem, kdy děti pečovaly o okolí školy, odklidily nepořádek a natrhaly květy.

Vilmini rodiče občas sledovali seriál Dallas, otec pak jezdil s kloboukem na traktůrku, ba i do hospody, obzvlášť na četné candrbály, jež se v této době často těšily velké oblibě.

"Každéé ráno sjíždí z hor, ta parta z ranče ypsilon, mezi nima jede na koni..." Zněla skoro úplně nejoblíbenější písnička z otevřeného okna.

Starosta, zpocený a černovlasý, si sundal brýle a kroutil jejich nožičkou.  Ty se otáčely dokola jako na obrtlíku, byl to jeho nebohý zlozvyk. Sedával v ředitelně a stále nebyl spokojen, hleděl svýma smutnýma psíma očima a poukazoval na dobu jeho školní zralosti, kdy vše probíhalo jinak, tak nějak lépe, také chtěl vybudovat posilovnu pro muže a myslel si, že by se na ni zde našel prostor. 

Zavařená kopírka, kterou Vilma nechtíc zaneřádila, když do ní omylem vložila pestrobarevné papíry a mezi nimi se skrývaly dva s lepící plochou, se dočkala opraváře, který kroutil hlavou, neboť toto ještě neviděl...!

Vendelín se opatrně začal vyptávat na guilotinu, na čtvrťáka měl podivné záliby, možná to bylo jarem a nedostatkem vitamínů.

Na zahradě nacvičovali dětský taneček na den matek, jmenoval se "Pletla v kytku", Karolína s Vendou se samozřejmě honili, přišlo se i na to, že Karolína vyhrabala hlínu v chodbě.

Šlosberk obrostl sasankami a u potoka bylo nádherně...