Psaní nám může být terapií, studnicí pravdy, vyjadřováním, zkrátka velkým pomocníkem. Proč jen psát? Jak jen psát? Pišme, abychom zanechali důkazy, otisk doby, podobně jako pomyslné šlápoty v písku. Písku věčnosti..
Jak jen zkrotit psaní, příběh? Nekrotit, podotýkám! Kašleme na autocenzuru a pišme tak, jak nám klávesy a mozek velí.
Pakliže se potřebujeme od někoho odříznout, oddělit, vetkněme ho a uzamkněme v příběhu. Tam atˇsi to či ono pěkně zůstane a bydlí. Občas se potřebujeme někomu svěřit a když nemůžeme z nějakého důvodu mluvit, bývá dobrým pomocníkem právě psaní. Psaní je monolog, který vám nikdo nepřerušuje, psaní je tok, který člověka pročiš´tuje.
V dnešním světě spěchu a kompjútrů, kdy člověk je jen robotická konstanta a šroubek, potřebujeme o to více psát a utřídit si tak své myšlenky a myšlenkové pochody.
Zakódovat do příběhu se dá lecos a leckdo. Lidé, můžete se záměrně obklopovat tím co je vám blízké a drahé, můžete si svobodně vybrat, čím se ve své existenci inspirujete a čím nikoliv. To je důležitá svoboda a volba, že má člověk alternativu a nemusí hledět pouze na TV, a co mu v ní zrovna okatě nabízejí. A to platí ve všem, můžeme se záměrně vyhýbat lidem, jež jsou negativističtí, institucím, ke kterým pojímáme nedůvěru a nemusíme na sebe nechat působit mnohé jiné události. Utvořme si štít, kterým od sebe odrazíme všechny populistické sliby a fanatiky, kteří se začínají proklubávat znovu na svět.
Nežádoucí jevy a osoby můžete uvěznit do příběhu, jako to například učinila paní Rowlingová. Odtamtud nevylezou, jsou tam přišpendleni navěky a vy máte konečně pokoj v duši a osvobozující pocit. Nemusíte na ně už téměř myslet. Slova navozují intimní náladu, kouzlí a můžeme se jim svěřit. Sice to tajemství pak vyjde napovrch zemský, jako v té báji o králi Midassovi, ale ten samotný proces jest velmi oprošt´ující.
Ale duše bývá očištěna a připravena na další neuvěřitelné výzvy osudu...
Zkrátka se nemusíme vyskytovat všude tam, kde nám to nesvědčí, jak zpívá Koller "Už se nechcem nikdy vracet, tam, kde nám bylo mizerně..." Třeba na internetových diskusích, kde někteří diskutéři mívají IQ tykve a pod rouškou zdánlivé anonymity pak působí poněkud štěkavě a nebojí se použít předsudky a rasismus.
Nemusíme číst ani aktuality, které vnímáme jako zmanipulované, je v nich jednotvárný a jednoduchý náhled, nenabízející žádnou jinou alternativu. V těchto článcích bývá mnoho autocenzury i cenzury jako takové. Srovnávejme periodika a čtěme trochu i v těch zahraničních, i když je to časově náročné. Dejme si pozor na některé supermany, kteří nám ukazují perfektní obraz sebe sama ve vlastních médiích. Samochvála smrdí. Vím, že dumáte správně !
Pokusme se oddělit od davu a nepapouškovat slepě některé hojně používané fráze a společensky zažitá rčení. Popřípadě hodnocení osob. Osvobod´me se celkově od nabízených přílišných informací. Hlavně těch nevyžádaných, takových, co nám negativně zamořují mozek. Příběh většinou bývá umělecká zkratka, náčrt, silueta, mistrně provedená. Uzamkněme zlo do příběhů. Pišme více o současnosti, atˇ víme, co všechno nás i nyní obklopuje! Narážím na fakt. že nyní převládá historický román a již toho je velmi a naopak z dnešní doby toho mnoho nevzniká.
Mýtická osoba zkrátka patří do příběhu, atˇ již je dobrá či nikoliv. Vydává svědectví dále. Klíčem je kniha, propiska či počítač.
