Ukazováky a kloubky...

Gesta vykonaná rukou fascinují každého, je zvláštní, kolik se toho rukou může vyjádřit. Kromě mávání, vyložených obscéností a vřelého podání ruky až po zajímavé hry...Třeba jako v knize "Nesnesitelná lehkost bytí" od Kundery.

Začnu ukazováky, které nám evokují například ukazatele směru kamsi, směrem, kterým je ukazováno. Dopravní ukazatel nás mimochodem také odkazuje jistým směrem...

Ukazovat se ale dá i na někoho, někoho, kdo se nepřizpůsobí, vybočuje z normy, čiže se něčím provinil. Z dětských luhů a hájů: Dítě dřív ukazuje prstíkem než mluví, chce všechno podat a tak má stále vztyčený ukazovák. Vztyčený prst strážníkův nás upozorňuje na právě vykonaný dopravní přestupek. 

Ukazování od slova kázání? Anebo ukazovat se, jevit. Zde za totáče používané: "Ukažme si na něj prstem." Pak tedy záleží na majiteli ukazováku, jeho postojích, motivech, hodnotovém žebříčku a postavení, i v jakém rozmaru se právě nalézá.

Jaká osoba se asi skrývá pod palbou ukazatele? V jakém vztahu, v jakém kontextu se tak děje? Mnohdy to bývá rozporuplné a každý úhel dané osoby při osobním pohledu se jeví jiný.

Gesto bývá i nakresleno, jakési poučení: A tedˇ si povšimněme...Může nás upozorňovat klidně i na něco mimořádného, nepatřičného ba i šokujícího- vrtulník ve městě, nezvyklý přírodní úkaz a podobně. V textu bych ho vyjádřila nejspíš vykřičníkem, vykřičníkem, který je některým textům dokonce i zapovězen až zakázán!

A teď k těm kloubkům: Kromě jakéhosi kejklení s pet lahví po youtuberovsku si dnešní mládež ve volné chvíli krátí čas, jehož má vskutku pomálu hrou, zvanou "Kloubky". Dospělé, neznalé věci, při pohledu na hráče a hlavně jeho ruce napadá, zda zde náhodou nedochází k sebepoškozování jedinců.

Za našich let se hrálo nějaké to "Krvavé koleno" a "Maso", to si ale nepamatuji, nebotˇ, a dnes mne to může právem mrzet, jelikož neznám pravidla, jsem tomuto dostatečně nepropadla. Trochu mi to připomíná hru "Pupendo". Podobně jako tato hra je nenáročné na rekvizity, takže žádné elektronické převody jako u "Pianier vyděržaj" nečekejte.

Kloubky se hrají u stolu, musíte mít drobnou minci, se kterou balancujete, vyhodíte a znovu zachytíte na hřbet ruky, možno i mezi prsty. A v tom je právě onen kámen úrazu, protože se často přeceníte a jak to tedy kolikrát nechytíte, rukou se třísknete do kloubů, v případě dorostu do kloubků. Na internetu jsem hru nenašla, ale kdesi mají v nabídce kloubky z velice houževnatého plastu a navíc odolného... 

Když nad tím tak přemýšlím, jednou jsem dostala kloubky od učitele houslí v souhře, kdy jsem zopakovala asi třikrát stejnou chybu a stále si trvala na há. Možná ale, že se hráči pouze kají, že minci nezachytili a pak, že nezvítězili v tak prestižním zápasu, mlátí zhrzeni do stolu svými kloubky.

A to je asi celé, přeji pěkný víkend!