Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .
Objasňujíce cíl návštěvy na vrátnici i náhodným kolemjdoucím po jedné, přitrousily se na odpočívadlo jako švábi na pivo, po akademických čtvrthodinách, přesně dle telefonických instrukcí. Zámek od Franze by mohl napovědět, nakolik mnoho takových zavřených dveří na člověka působí, lze některé z nich naráz vykopnout? Tápaly.
Dveře mohl navštívit i ledaskdo další, bylo to však skutečně žádoucí?
Mají čísla přidělena podle abecedy, aby osmičlenná komise, kterou měly přesvědčit o své kompetenci, měla čas odhadnout kdo je kdo s jasným cílem, vybrat dnes ředitelku školky. Připadala si, jako na tajemném rituálu bezpečnostní agentury, zde snad však žádný útok nehrozí...
Inzerát požadoval pedagogické vzdělání, praxi, trestaneckou bezúhonnost, to vše ověřené spolu s písemnou koncepcí či vizí školy účastníka konkurzu. Zkušenost s řízením výhodou. Vypadalo to vcelku jednoduše, určitý háček snad byl jedině v tom, že se jednalo o moloch pěti budov, pěti školek jako pěti prstů ruky rozesetých na území cirka na 11 km čtverečních s více zaměstnanci. Měly tedy zpracovat koncepci pro každou z těchto osobitých budov zvláště?
Tři ženy středního věku podobného pedagogického vzdělání, matky několika dětí se navzájem znaly ze školských zařízení, dokonce dalo by se říci z jediného. K účasti je přimělo jedno slovo:" Rozvoj". Prvá uchazečka, typ blondýnka v nesnázích byla nejmladší a otevřeně přiznala, že na některé záludné otázky zkušených inspektorek neznala odpověď a několikrát byla dokonce nucena odpovědět : "Nevím."...
Mezitím se druhá adeptka od té třetí na chodbě udýchána dozvěděla, že skutečná favoritka soutěže, schovanka mateřské firmy, přestože byla opakovaně vysílána v minulosti na školení ředitelů, nyní zde má překvapivou absenci, a proto je údajně stávající pětinásobná ředitelka na ni naštvána, tím že odmítla poměřit síly s přítomnými maminami. Na chodbu přikvačil nakrátko nenápadný tajemník a zběžně obhlédl občanské průkazy dostavených, potřásl jim rukama, aby opět nadlouho zmizel v útrobách neoznačené místnosti.
Třetí zájemkyně, dominantní typ "nejslabší máte padáka" s pevně utaženým culíkem měla v ruce desky s červenou složkou, bude to tedy forma prezentace? Tolik otázek! Čekání je dlouhé, podle pořadníku měly již být obě dávno na řadě, nejedná se tedy o pouhý přijímací pohovor? Pozvánka leccos zatajila z očekávaného průběhu řízení. Ona si však zjistila a znala mnohé podrobnosti dopředu a přála si jako všechny ostatní se v zaměstnání na periferii někam posunout...
"Zaplatila jsem si kurz pro konkurz ředitelů a také mám účast na konferenci zastupitelství, aby starosta viděl, která jako jsem", řekla opatrně a a posunula si hranaté brýle výše na nos. Černý oděv jí přísně korespondoval se staženým culíkem a očima.
Favoritka soutěže se odmítla účastnit se seance... Začínalo to smrdět. S obyčejnými smrtelnicemi navíc.
Číslo dvě vsadila na oblíbený outfit náčelnice či mutter strany, jež zde představoval starosta, a to byl jednoznačně vzor kohoutí stopa, zlými jazyky na sociálních sítích přezdívaná jako "řeznický kabát nebo blůza ", dále na ředitelskou kabelku olbřímích rozměrů, sehnanou pracně v second handu, jež leta vídala u dam v důležitých kancelářích. Na mateřsky korpulentní postavě černobílý vzorek vypadal celkem lichotivě...
"Sedněte si ", pobídl pán s pleší další příchozí,,, " a dejte si pití, chcete-li." Země zrovna žila retro řízkovou aférou jeho šéfa, která byla však prastará jako lidstvo samo.
Ovšem zároveň nikdo zde nečekal, že si adeptka na významný post doopravdy naleje, nýbrž všichni přísedící zkoumavě pobízeli k povídání a viseli na rtu. Byla to jen pouhá řečnická vsuvka.
"Nikde není vidět sklenka po předchozí mluvčí, asi ji rychle sklidil tajemník? Atmosféra byla tedy navozena." Řekla si uchazečsky.
Komisařky nalevo a napravo se představily, jejich věkový průměr odhadla na 60 let, snad to způsobily drdoly, temné barvy a křížky. Opět se přistihla, kterak s vyschlým hrdlem hledí na plný džbán vody s plujícími kolečky lákavě nakrájených citrusů...
Levá strana připomínala Vaculíkova morčata: veselá drobná očka, zdráhavost a synchronicita, naproti tomu pravá sestava byla úplně jako z banky, všechny ty peněžní toky do budov a z budov.
Přiblížila svůj dosavadní život okolo MŠ, začala větou, že její matka pracovala v dnes již bohužel neexistující místní secesní budově školky aby pokračovala výčtem aktivit, které umí a které absolvovala s dětmi. Všichni možná i věděli, že budova byla zbourána a na jejím místě se v současné době nachází rumiště.
Monolog byl záhy utnut, ačkoliv kolem dětí a školek se točil celý její dosavadní život, ba i nekrolog psala jedné z kolegyň. Otázky přítomných žen dotíraly na nepředvídatelné mezilidské situace, ovšem ve více než dvou třetinách se týkaly účetnictví, jako by bylo zcela jedno, zda pětice budov patří soudu, jednotnému zemědělskému družstvu anebo právě škole.
Komisařka ji tedy zarazila, nyní se budou ptát oni, " Tu koncepci jste ale vy asi nepsala, že?"
Ukázalo se, že koncepce rozvoje školy již byla ve skutečnosti známa a sepsána dávno před napsáním čehokoliv, co se týkalo dnešního konkurzu. Robert Fulgham :"Vše, co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské škole..." Pojednání tak vyšlo vniveč, jednalo se o pouhou formalitu pro vstup na dnešní seanci.
" Napsala jsem ji sama, kamarád mi pouze upravil odstavce." Tiskaři umí s úpravou textů hotové zázraky...
"To nemáte ze své hlavy", děla pohádkově a jakoby vševědoucně.
Škola hrou...
Desatero již slyšet nepotřebovali. Měli svoje jisté a plat kolem třiceti pěti tisíc byl v realitě určen tedy spíše pro ekonomku.
Uvědomila si s nemístnou lítostí, že komisařky jsou taky lidi a víc než cokoli jiného rády opravují chyby po ostatních, pročež měla ponechat tu a tam v textu nevinnou chybku, aby bylo o čem.
Mezitím muž v čele sklonil progresivní pleš nad blikavý mobilní přístroj..."Lustruje mne, anebo si čte jídelní lístek restaurace U Slunce?" Běželo jí bleskově hlavou.
"A budete připravena dělat i nepopulární řešení, čelit nekomfortním situacím? Otázal se náhle a kandidátsky. Jazyky cizí ho netrápily.
"Ano, samozřejmě, dnešní neklidná doba přináší spoustu problémů.." Řekla nehalasně, směrem k jeho odřeným uším.
Všimla si, že ženy sedí rovněž bez sklenky vody a to ji příliš neuklidnilo. Tik v oku zmocněnkyně pro školství v obci prozrazoval napětí více než očividné komično situace.
" Na webu máte hrubku" , oznámila alespoň jednu dobrou novinu komisi, otáčela se k zástupkyni z hlavní budovy, která to však neokomentovala... Její otázkou na kandidátky bylo, kolik pracovníků bude mít nový ředitel po budovách na starosti. Sekla se, bylo jich o deset více, tedy čtyřicet...
První zájemkyně si šla koupit do samoobsluhy minerálku, druhá zamířila do blízké kavárny a třetí se opřela o neojediněle oprýskané pouliční osvětlení nedaleko a kouřila v přítomnosti dvou náhodně okolo jdoucích kamarádek.
Tajemná schovanka celý přenos nepřišla, snad byla s někým ve spojení alespoň na telefonu...?
Po dvanácté, poledním klekání, zamířila trojice opět do bludiště chodeb tentokrát jistěji, navzájem si držely pěsti. Mluvily volně a otevřeně.
Pán s kdysi těsnou podporou radních oznámil výsledek volby dehydrovaného konzília: " Nebyl nikdo vybrán, o pozici ředitele MŠ rozhodne další kolo konkurzu, o všem bude vyveden informativní článek v místních novinách."
"Máte otázky?" Zeptal se na rozloučenou, kdy všichni ve stoje vyslechli onen verdikt dnešního dne.
"Můžeme kandidovat ještě jednou?" Ptá se až dotěrně dominantní matka...
Obrýlený muž překvapeně vzhlédl aby pronesl potichu název své strany jako nějaké zaklínadlo.
"Jsme užiteční idioti či nikoliv?" Víří dotěrná otázka v tolika obměnách myslí žen, které školství zasvětily život.
Tři uchazečky měly všechny potřebné náležitosti, upřesněné zřizovatelem : vzdělání, praxi.
Marně. Aspoň že jim nikdo nebude při odchodu z práce šacovat spodní prádlo.
.
