Trampíci, pějme country dokola, okolo ohně či stola la la la ...

Od chvíle, kdy jeden můj svérázný příbuzný spoluzaložil trampskou osadu Athabaska, uplynulo již moře času. Rančer s Rančerkou, jak jim kamarádi říkali, mě jako dítě doslova očarovali. Čundráci, přijíždějící zhusta do lesa... 

Oděni stylově do maskáčoviny, celá rodina, tatík ovšem zlehka nasadil i klobouk, pokaždé jsme obdrželi nějakou novou přezdívku, protože tu minulou jsme obvykle zapomněli. Jali jsme se zalamovat palce s kamarádstvem, jak se na vyznavače trampingu sluší. Následovaly soutěže typu " kdo první přeběhne palouk hustě prorostlý mladými smrčky, hod sekyrkou na cíl, vyřezávání, rozdělávání ohně, taktéž nohejbal, apod."

Nejvíc jsem milovala večery, kdy se celá společnost seštosovala okolo hořící pyramidy a za všeobecného zpěvu trampské hymny "Vlajka vzhůru letí" sledovala oheň a vyhodnocovala soutěže. Následovala soutěž pro mě nejzajímavější, a to porta.

Skupinky muzikantů se proti sobě utkali s country šlágry, bluegrassem, neotřelými písněmi. Bylo slyšet písně,  bří Nedvědů, Wabiho Daňka, Greenhorns, Žalmana, Spirituál kvintetu, i nějaký Kryl se mezi tím skryl.

Bylo znát, že jde o vše... Řevnivost, hlasité skandování a podporování favoritů a kandidátů na zlatého country slavíka se neslo tichem lesa. Mastňáci zatím seděli v klidu doma u svých televizorů. My, ač jinak též mastňáci, jsme zírali do cancáků a bylo nám dobře. Kam se řadíte vy?

Protože se mi po letech zastesklo po této bujaré společnosti, po několika letech tréningu písní doma ve sklepě jsem vyrazila do blízké restaurace slibující trampskou společnost. Byl to nádherný večer. Ba, ani mi nevadilo, že se nacházíme ve Sport baru a zde přítomní řevniví pasívní fotbalisté a hokejisté se nás snaží popichovat a vyštípat. Nás- "kotlíkáře"... Chápete!?

Je zvláštní, že takovouto soutěživostí oplývají i muzikanti. Mnohokrát jsem se setkala s tím, že proti sobě v jednom zařízení muzicírovaly dvě skupinky, kdože koho překřičí, no, trochu jako na pouti. Znáte to?!

Sama jsem jednou také čelila kolegovi kytaristovi, kterému jsem zřejmě vnikla do jeho hudebního revíru kdesi a kdysi v Litomyšli. Pán byl ve středních letech, čili, pro mě tenkrát stařec a provokoval. Začal zcela nevinně písní "Kdyby tady byla taková panenka", pokračoval "Znám jednu dívku" a upřeně mě pozoroval. Začala jsem tedy "Boty proti lásce", aby mě oblomil písní "Hvězdičko blýskavá", taky "Já budu chodit po špičkách". Popíchla jsem tedy "Na břehu Niagary, stojí tulák starý"... Už byl podrážděný, nahodil vztekle "Marnivou sestřenici", holky mi ji později často zpívaly jako upomínku onoho večera... Po večeři, o kterou nám šlo vlastně původně, naše parta děvčat si poručila panem Pohlreichem častokrát neprávem opomíjená kuřecí prsa na broskvích, jsem od onoho pána vyslechla cosi o studentské halence a ještě jakémsi děvčeti na neděli. Protože už jsem fakt nevěděla, tak jsem spustila neuctivě "Starý pán sedí a poslouchá jazz". Již za dveřmi lokálu jsme ještě zaslechli konečné "Sbohem galánečko!"

Novodobé "zpívané", jak se dnes často označují akce, kdy se u stolu sejde parta kamarádů- hudebníků jsou velmi oblíbené. Vlastně je to na bázi principu "pirátský orchestr", přijde ten, kdo má čas, nástroje putují okolo stolu, moc se toho nenamluví. Většinou se zde nachází vícero kytar, basa, housle, nebo foukací harmonika, ukulele nebo mandolína.  Pokud se zúčastníte takové akce, připravte se na maratón, který nezřídka kdy končí k ránu. Žíznivé akce....Z remcajících štamgastů si nic nedělejte, většinou jim stačí zahrát na přání několik hitovek typu "Rovnou, jo tady rovnou" nebo "Pověste ho vejš", pak jsou zcela spokojení a mírní... 

I když tatík mě s bratrem občas vyčinil okřídleným rčením " jsi líný/á/ jak vandrák v červenci",  přesto se ke skautingu snažím alespoň z části vést vlastní děti. Nejstarší má již přiléhavou přezdívku  "nanuk", to od té chvíle, kdy skočil před zraky oddílu při zdolávání lávky rovnýma nohama v přezkáčích do horského potůčku.

Myslím, že tramping, i když jeho masová vlna již pominula, nám má stále co nabídnout. Velké podpoře se těší i nejrůznější dětské tábory, turistika a v poslední době i zajímavý fenomén s názvem geokešing.