Stalagnáty jak ty hnáty...

Rozhodla jsem se psát blog pro speleology, jasně, že tomu rozumím jako koza petrželi, ale v tomhle případě za to právě mohly rampoušky. Tyto  útvary, příbuzné ke krápníkům z jeskyně mne ale trvale inspirují, škobrtám o ně neustále!

Samozřejmě, že vím i proč. Jeskyně, ve které se ony nalézají, fungují v lidské mysli jakožto symbol útočiště, bezpečí, důvěry, nám připomíná návrat nejen do pravěku, ale přímo až do lůna.

V těch Boskovských jsme letos byli s rodinou na výletě, neboť se mi zdálo vhodné až nutné tam jet v neuvěřitelném letošním suchém a tropickém létě. Člověk si konečně připadal jako člověk, bylo tam útulno a dalo se tam dýchat.  Šok při návratu na zemský povrch však byl o to větší!

Krásné jeskyně jsem tuhle viděla v  přírodovědném dokumentu pod mořskou hladinou...

Domácí jeskyně, neboli obydlí, se snaží mít mnohá z žen naklizenu jako svatyni. Za účelem mít byt co možná nejlepší, nejvoňavější, nejlepší a nejzajímavější volíme různé a pro naše protějšky často až hrůzné způsoby okrasy.

Teď mám sžíravý pocit, že podobně jako pravěcí lovci věšíme na zdi domů trofeje, fotografie bližních, ale také obrazy i sochy kolikrát.  Zkrátka touha po lukrativně vyhlížející jeskyni s výhledem postihla nejen rodinu Flinstounovu.

Hrdinka, o které bude řeč, se v jednom údobí svého života rozhodla pro úžasně vyhlížející strop, viděla to v jednom německém katalogu, tehdy byly módní reliéfní a plastické stěny, poseté drobnými krápníčky. Při převádění této pokrokově estetické záležitosti do reálna pověřila svého muže, kutila, aby jí toto velké přání zhmotnil. S pytlíkem sádry počal s pomocí mycí houby modelovat krápníčky. Houbu namočil, přitisknul a táhnul jaksepatří.

Domácí jeskyně však, jak to bývá, se stává jak místem pohody, tak i dějištěm dramat...

Neměnná teplota a klima se však počalo pozvolna měnit. Paní F. pojala podezření, že její stalaktity jsou ohroženy, neboť pan F. stále jezdil do Inzatu pro nové pytle se sádrou. Myslela dokonce na nejhorší, a to že nejdou připevnit a opadávají?!

Již se viděla, jak bude v klidu krápníkové jeskyně s krápníčky u paprskujícího televizoru louskat ořechy... Bizoni na zdech by se nemuseli stydět za onen řev, který tam v podvečer éterem zazněll!

"Co to jéé? To jsou stalagnáty jako hnáty!" Křičela jako na lesy a když se trochu vzpamatovala, tak popadla smeták a počala divoce rozpřažená rozbíjet a otloukat ohromné krápníky, které muž s gustem několik hodin předtím neúnavně s láskou modeloval!   

Krasový výjev tak trval jen prchavý okamžik. Při rychlém seškrabování sádrové masy lopatou se navíc zjistilo, že okno domku se otevírá pouze ven do ulice, a tak nezbývalo, než obejít stavbu a otevřít si zvenku...

Rodina se nakonec spokojila pouze s malířskou výzdobou a paní domu pak s výrazem draka chrlícího oheň také sluj nakonec douklidila a příště se raději nadchla pro něco mnohem bezpečnějšího!