Sladké koledy

"Koleda koleda do lega, koleda koleda z lega" čtu v dětském časopise. Z pokoje burácí: "štědrej večer nastal, když jsem doma chlastal". Ať si kdokoliv jakkoliv myslí, že je tato"koleda" úsměvná, tak pro mě není. Možná pro štamgasty vracející se v půlnoční hodinu dom z restauračního zařízení. Když vám ovšem totéž zanotuje bezprostředně dvacet dětí ve škole, doufáte, že po chodbě nikdo zrovna nejde.  

Kamže se poděly ty dny, kdy vánoční písně a koledy byly jaksi poetičtější a voňavější... Pastýřové třeba jedli kaši z hrnka. V Podkrkonoší měli zase potíže s kvasnicemi, někdy pro ně běželi, těsto se pokazilo a vznikla o tom koleda,  takže se zpívalo o kulinářských zdarech i nezdarech.

Připomíná mi to jedny Vánoce, kdy jsme s matkou pekly dvanácte druhů cukroví.  Na tom by ovšem nebylo nic divného, nám se to však drobet pomotalo. Dvanáct těst, podobných si jako vejce vejci leželo před námi jako padlí hrdinové. Kokosové, oříškové, linecké, vanilkové, vanilkové s oříšky toť jen drobný výčet těch prvních pěti... Zatímco ze strojku vylézalo nic netušící linecké těsto, kokosky se vesele vykrajovaly a do formiček jsme nedopatřením cpaly vanilkové rohlíčky, prostě, udělaly jsme v tom hokej.

Matka mé matky péci nemusela. Příbuzní na svém velkém předvánočním sjezdu jí vždy nadělovali a činí to až dodnes asi tak padesát druhů cukroví všech možných i nemožných, kolikrát, variací.

Babička při poslechu koled pekla každé Vánoce neopakovatelné miletínské modlitbičky, na něž jsme se vždy jako děti velmi těšili. Co vám mám říkat: schovávala je. Babička schovávala nám dětem i čokoládu. Dědovi lahve s jakýmkoliv alkoholem. Nyní schovala modlitbičky a myslela si, jak na nás vyzrála. Ulehčeně odešla na kutě. Zrána jí ovšem všechny koledy zhořkly, neboť po obhlídce postelí bylo zjištěno, že : prostěradlo je plné jakýchsi drobečků, někdo snědl téměř celý plech jejích miletínek. A to měla dorazit další parta příbuzných těšících se na sladký zázrak z Miletína.

Top jedna na stupnici dnešních kousků jsou takzvaní pařížani, neboli pařížské rohlíčky, které když stydnou hlídejte, aby vám je nepoklovala ptakohavěť. Samozřejmě, na krmítko a ptactvo jinak nedám dopustit, ale co je moc, toho je příliš.

Dnes si samozřejmě můžeme v klídku objednat cukroví v pekárně, cukrárně, zdravější i ve zdravé výživě. Ale není to tak trochu nuda? Zkuste si třeba upéci takové ty "opilé čerty" , což nedoporučuji abstinentům, jelikož se stále musí ochutnávat. To vám pak možná i ty podivné "koledy" nepřijdou...

Tedy, přestávám tady vonět pouhými slovy a jdu napéci, nikoliv ve virtuální rovině, první letošní opravdové cukroví. Přišel mi právě pěkný e-mail s novým receptem na "čachtické babičkine obyčajné" a pustím si k tomu třebas koledy goralskie, ty jsem totiž ještě neslyšela.