Řečnictví slaví boom ...

Poslední dobou jsme svědky průlomové situace ve společnosti, a to překvapivě vzrůstajícímu zájmu o řečnictví. Nejedná se přitom o pouhé youtuberství, kdy lidé namluví zprávu světu a tu pak umístí na sociální síti na svou zedˇ...  

Jakoby se najednou zdi pomyslné bouraly! Lidé se začali opět shromaždˇovat a protože tomu již není v proslulých zadýmaných hospodách, ale na volném prostranství, propadli  mnozí kouzlu řečnění, což již v antice bylo jedním z vrcholných umění. Dokonce si píší i pořadník, kdo bude příště hovořit.

Ano, řeč je o slavných koncertech. Koncertech, kde se více mluví než zpívá. Možná konkurence k černošskému rappu, kdo-ví. Zatím rychlost sdělení nehraje roli, ovšem nelze vyloučit při vzrůstající tendenci zájmu rychlost a rytmus vzdalující se rychlosti lidského tepu. Včera v Trutnově se příkladně o řeč málem poprali, dokonce udýchaný cyklista si požádal o svolení hovořit. Lidé se přestali bát svobodně se vyjadřovat. Vědí, že jim nehrozí žádná pomyslná pětka jako před usliněnou tabulí. Mluví jich hodně, doplňují se, mají radost, že si rozumí a nemusí povinně skřípat zuby u televizních zpráv, záměrně plných černé kroniky do umdlení.

Vědí, že ostatní jsou naladěni na stejnou vlnu a naslouchají, až do konce. Kdyby přece jenom nebyli s řečnícím spokojeni, mohou zapískat na prsty či na píšt´alku. Děti si houfně přejí jako dárek megafon.

Normální svobodná touha vytroubit svůj názor se stala náhle populární. Lidé chtějí být spolu, shlukovat se, probírat své názory. Přispěl k tomu paradoxně i fakt, že někteří naši vrcholní představitelé nejsou schopni kolikrát skloňovat,  plácají různé nesmyslné a paradoxní věty bez kontextu, navíc plné absurdních nonsensů. Proto se lidé přestali stydět jít před pomyslnou tabuli a řeknou svůj názor, protože jistě takovou nehoráznost, jakou nám prezentují v přímých vstupech média se jim nepodaří plknout ani náhodou. Náměstí jsou tedy i vaše! Nebojte se mluvit! Nikdo není dokonalý a vy to jistě víte !

Líná huba - holé neštěstí, je u nás takové pořekadlo. Nemějme proto líné huby a vyjadřujme se pěkně od plic a jak nám zobák narost, nakonec ostatní si také neberou servítky. Anebo mnohým už argumenty docházejí a pak nám z toho vznikají moc pěkné aplikace, namátkou třeba zlé fanatické oči od pana Jiřího, který má moc pěkné folklorní jméno z písničky Znám já jeden krásný zámek. Potom třeba Chceme znovu motýle, což mi asociuje Emanuela z makové panenky.     

Řečnění slaví boom, jásejme, donynějška u nás nemělo vybudovanou tradici, tak k tomu přispějte i vy , tou troškou do mlýna. Či- li nebojme se! Strach má Jiřího oči, ne náhodou se říká "být jak v Jiříkově vidění !"