Řeči ó řeči ...

Dnes by měl svátek Ferdinand Peroutka, novinář a spisovatel, jehož rukopisy se kolikrát hledají málem jako ty královédvorské o jejichž pravosti pochyboval sám TGM. A i když se nám zdá, že žijeme v báječné době, hledáme i my slov.   

Proto pro dnešek a nejen proň doporučuji číst nejen textovky, ale i pořádný text tištěný, časopis, knihu. U časopisu přemýšlet, jakým stylem je psán, většinou sáhněme po takovém, kde bude více textu než zavádějících fotografií...

Zmíněné textové zprávy banalizují, zjednodušují a tím zplošťují a osekávají význam a ubírají na bohatosti vyjadřování. Frazologismy, většinou už nastavené a jaksi předpřipravené nám samy naskakují, stejně jako kolikrát husí kůže z toho všeho. Stalo se vám již, že vám v "utrženém sluchátku" samy naskakovaly věty? Ve chvatu ale člověk přistoupí na ledacos.

Vnášejme tedy do našeho vyjadřování a do naší kultury vyjadřovací záměrně "staronová" obohacující slova, nemyslím ted´ nyní cizí slova, naučme se využívat co nejvíce potenciál, který máme k dispozici, hlavně také ve vztahu k mladým lidem...

Leckomu se komolení, nelogismy zdají být dokonce roztomilé, třeba  i dětem, rozhodně však, a to by mohl pan dvorní etiketa Špaček jistě potvrdit, na jistá místa zkrátka nepatří.

Neuchylujme se ke zbytečným hantýrkám, které náš jazyk zestrádizují, využívejme co možná nejlépe svou slovní zásobu.

Pamatujete na ono  "Čágo bágo šílenci ?" Tak něco obdobného se nám nyní snaží naservírovat z míst nejvyšších, a to dle mého názoru, nevěstí nic přínosného a dobrého. Dokonce by to již mohla být forma ptydepe anebo newspeaku. Heslovité věty, klišé, retro slova a fráze bychom měli zaměnit za originální bohatou mluvu, aby nedocházelo ke zploštění jazyka a tím i k myšlení zjednodušenému a stylizovanému.

Pakliže se budou opakovat stejná hesla, pozdravy, dojde k nesvobodě slova a tím i té celkové. K podobnému jevu dochází poslední dobou i vlivem poslechu některých rádií, kde vládnou žebříčku normalizační songy, TV stanic, které do omrzení opakují seriály z doby ledové. Snažme se proto neotupět pohledem a poslechem. Text, který kolikrát slyšíme v okolí, stagnuje. Čtěme tedy i knihy, vybrané, všímejme si, kterých slov a proč využíváme nejčastěji, ... Dříve jsme si u fyzikáře psali čárky, protože do omrzení opakoval frázi "ve své podstatě" a přitom jsme mu konsternovaně hleděli na fialový nos.

Za skvělý považuji projekt "Celé Česko čte dětem." Uvědomme si, že náš jazyk hloupne. A není to zdaleka tím, že bychom zde měli mnoho cizinců a jedinců velících, co mechatronkově banalizují slova z nouze, že to lépe nedovedou, anebo hůř, možná že dnes už i cíleně ... Vietnamci jsou třeba také roztomilí, ale v obchodu to zase třeba tolik nevadí, ta jejich kalhoty krátká noha a ruka.  

Diplomacie je královna slov, kalhoty sice vládnou, jsou ale nyní tuze krátké, červené a někdy, někdy chybí vůbec.