Rajská zahrada...

Nechci nějak provokovat, ale ve Dvoře máme dnes zalito, přišla bouřka, někdo ji vybubnoval, na vlastní uši jsem to slyšela! Asi se to naučil od černochů ze Zoologické zahrady, Ti se ovšem snažili marně a vybubnovali si  potlesk.

Na bouřku bohužel nedošlo, zvedl se jen velký vítr. A přitom bubnovali nahlas, dlouho a krásně! Jenže již odjeli a protože bubnováním nakazili dvoráky, mimochodem i mé děti, tak dnes byl konečně někdo úspěšný a déšť nám konečně přivolal. Dokonce k tomu měli ohně pro dotvoření magické atmosféry a ono nic! Bylo to tím, že už to nikdo nečekal a ani nepředpokládal, a tak se všichni svorně vypravili na koupaliště a tam si pak, s gustem, zarachotila bouřka.

Zalila mi rajská jablíčka a mých pár kytek, spláchla ulici a dokonce se objevily kalúže, jev to již skoro v našich ulicích neznámý...V Zoo si zvěř jistě také čvachtala!

Rajské zahrady mám ráda, jednu totiž obklopoval náš internát a školní roky devadesátých let. Zatímco dnes tam jistě rostou rododendrony nebo jiřiny nebo aspoň astry nebo hortenzie (ty mám doma taky a přežily, holky), afrikány nebo macešky anebo růže, tenkrát tam kromě trávy nebylo zhola taknějak nic.

Byla to pro nás zahrada rajských pokušení...

Zjara tam spolužačky odrodily kočičky (tedˇ nemyslím první pastvu pro česká včelstva), ale skutečná mládˇata kočky domácí, v létě jsme tam nocovaly pod širákem, neboť paní hlavní vedoucí nabyla dojmu, že to je vcelku neškodné, že odtamtud jí jistě neutečeme na diskotéku jako jiné slečny anorektického vzhledu, které se vsoukaly do mříže a prošly jí na tancovačku. Měly ovšem smůlu, protože jejich třídní také ráda tančila a načapala je tam!

Na podzim jsme tam pozorovaly chlapce z jiných škol jdoucích k nám na oběd. V zimě jsme ale zlobily, protože nám byla kosa a stávkovalo ústřední topení a my se rozhodly, že si přitopíme kamny, to že je naše jistota. Čeho jsme si ale nepovšimly mezi drkotáním zubů byl otřesný fakt, že ona kamna byla se zaslepenou trubkou.

No, takže jsme rozdělaly oheň, zjistily, že čmoud nemá kam jít, ale co teď?! V panice a hrůze jsme milá kamna ve třech popadly a docukaly s nimi až do již zmíněné rajské zahrady, kde si vcelku vesele fajrovala až do té doby, kdy opět paní hlavní zavětřila cosi nekalého a šla se optat do přízemí, co se děje...

Mlčely jsme a až když nadhodila: "Kdo to topí v rajské zahradě?" dostala vcelku šokující zpětnou otázku: "Cože, někdo se topí v rajské zahradě?!"

Tam se samozřejmě nikdo netopil! Takže ať máte zalito a vaše dvorky jsou  krásnými oázami , případně ať se vaše oči topí pouze pohledem do šťavnaté zeleně!