Psí spřežení aneb vzhůru na pól! /povídka/

Robert byl železničář. Vystudoval průmyslovku stěží, byť měl konexe, neuměl se absolutně chovat k lidem s ohledem ke své uniformě. Rád si rovněž bral co nebylo jeho. Záliba ve výložkách  už mu ale navěky zůstala, vyměnil jen barvu.

Učil se celý život nápodobou. Jeho kamarád si hrál s petardami, chtěl je také. Jeho bratr si pořídil blondýnku a dítě, chtěl je také. Jeho strýc měl severského psa, chtěl ho také. V televizi viděl reklamu na Nokii, chtěl ji ihned také. Viděl BMW, chtěl ho bohužel také. Co ale uměl, bylo focení, tak se vrhl na focení modelek. Získával ovšem pracovní fotografie i daleko lehčím způsobem, nechal si je po nastolení důvěry dívky posílat přes síť... Často takto získané intimní fotky ukazoval i kamarádům pro pobavení v baru. 

Jednou takhle po ránu ležel sám v posteli a telefonoval na všechny strany. Sousedi na sídlišti se nestačili divit! Vypadal poslední rok značně nejistě. Žena jeho byla v práci a najednou z ničeho nic začala na parkovišti před domem úplná houkavá smršť, postupně a ve velmi krátké době těsně za sebou dorazila záchranná služba, hasiči v tandemu s policií. Na plazmové televizi právě běžela píseň od Kaliho, Nikto... 

První vpadli dovnitř hasiči, kteří minuli vykulené nájemníky domu, poté násilně rozrazili dveře, aby záchranářský team mohl konat. Poslední šli v klidu policisté, věděli, že do jednoho obyvacího pokoje se stejně celá stodvanáctka nevměstná. 

Měli pravdu. Okno bylo sice dokořán, domnělý sebevrah však než si to jednotka přihasila, zatím ze samého rozrušení usnul. Ani nemuseli přikládat náustek k dechové zkoušce a bylo jasné, že nasával jako houba, jak tomu napovídaly i láhve od vodky Amundsen pod stolem. 

Pardon, bratr spáchal před rokem sebevraždu, on chtěl tedy také. Rychlá rota si ulehčeně připsala jeden zachráněný život k dobru a sousedi, kteří toho cholerika už znali, jeho paní nic ani raději nevykládali. Chránili si jen holou kůži, jeho věčné excesy byly v paneláku pověstné! Kolem bytu chodili po špičkách jako pět penězí. Zjistila to, až když seděl v base, svěřila se jí s tím u kávy rozechvělá sousedka.

Ve vězení si umínil, že si pořídí severského psa, protože ho má i jeho strýc. A protože jeho soused věřil na pokoji v Jehovu, začal Robert také. Fotil opět zase modelky, co z nich posléze byly hostesky. 

Protože neměl mnoho na výběr, přijal nabídku přivydělat si u jedné volební sekty v jiném státě, potřeboval azyl, šli po něm totiž věřitelé a některé z hostesek kvůli alimentům. Bude agentem, udělá přesně, co mu řeknou. Vůdceho sice uznával, mluvil jeho řečí, jeho hodnoty byly úplně stejné, dokonce měl i stejný vkus na ženy a i když šéf vypadal, že je rovněž i na muže, jeho rodina ho znala ze Slovovnaftu. I s Alenou se potkal. Měl za úkol zpacifikovat jednu aktivistickou rodinu.

 Tedy samoživitelku se třemi dětmi, úkol právě pro hrdinu jeho kalibru. Protože měl nadbytečné zkušenosti se ženami a jakožto pasákovi by mu nemělo činit větší potíž, umí lidi jaksepatří oblafnout a za odměnu mu bylo přislíbeno jet do jeho, také strýcovy, vysněné Antarktidy, že by tam jel jako jeden člen výpravy, jako jeden z nich, přírodozpytců, což jedině uznával. I do Chile by se pak podíval! Všichni ostatní byli pro něho trubky a chujové. To, že je brutální kuřák  a alkoholik mu radost z polárního cestování nekazilo, naopak, s humorem to přecházel a měl v tomto ohledu dobrou vůli a nakonec se i říká, že víra tvá tě uzdraví. Pojede přece Antarktidu! 

Sdílel na své osobní stránce od té doby polární záře a psí spřežení na sněhu jako o závod, takovou vám měl dětinskou radost! Tam budú fosilie, že všetkým spadne saňka, pomyslel si svým rodným jazykem vzrušeně, posléze zamyšleně a lokl si povzbudivě Amundsena, zavzpomínal vděčně na rok strávený v Rusku a pak si spokojeně usnul. Zdálo se mu o psím spřežení, plánoval koupi dalších šesti psů, už jim přidělil i jména! 

Jenže pak se to nějak pokazilo, jediný jeho pes ho přestal poslouchat, i když mu dal pěstí ťafku a cenil na něho zuby, jeho chlebodárkyni  kolegyni zase vadily všudypřítomné dlouhé psí chlupy, rodina, již měl rozvrátit, byla naprosto příšerná. Nepomáhala psychicky vodka ani sbírka whiskey, kterou mohl ze zdravotních důvodů konzumovat ve vědeckém baru vedoucího výpravy. Byt pod lomem mu navíc nemohl poskytovat déle azyl. Děti ho dokonce kyberšikanovaly a tu ženu se mu nepodařilo prodat Polákovi do Irska. Navíc mu hrozil severní vítr a polární záře byla tudíž v nedohlednu.  

Na závěr se při svém azylu vyboural ještě opilý v autě, co nebylo jeho a neměl na něho ani řidičák a ztratil přitom poslední přední zub, co mu ještě zbyl, a to sušené maso prostě na severu mezi tučňáky tedy neukouše!    https://youtu.be/emrWaXzLfVE