Máme zde nový fenomén, který nastolil spousty etických otázek, a to umění versus umělé IQ. Umění totiž tvoří jak známo, drobná nedokonalost, snad autenticita, v jinak dokonalém homogenním díle. Nabízí se otázka: Je kultura
tedy již přežitkem? Stala s z ní hra, podobna tetrisu?
Navíc nejdůležitější knihy byly již napsány (Orwell), hudební díla velikánů baroka a renesance nepřekonána, tak k čemu umění, jež bývá otiskem, genem tvůrce nechat zmasovět, abychom měli umění či kulturu celou kvantitu na úkor emoční kvality? Jde plánovitě o znesnadnění přístupu k opravdovému dílu, obsahujícímu přesah a nadčasovost?
Kulturu bez kazu si jistě dobře pamatujeme: árijské obrazy téhož kánonu nepřipouštějící jakoukoliv výstřednost a dokonce dehonestující a v důsledku ještě vandalující celou výtvarnou avantgardu počátku 20. století, rovněž budovatelské budovy a sousoší, mozaiky z nádraží. Anebo české televizní seriály 80. let vzoru Žena za prázdným pultem... Loutkové podání.
Kultura a umění není striktně vědecké pojednání, a proto nemá jako takové být v precizním mantinelu formy. Objevuje se zde princip umělecké náhody a nepředvídatelnosti, který není možno kyberneticky napodobit přenosem. Ostatně, je to pouhé médium to umělé.
Domnívám se, že přes počáteční zvědavost se k umělému konceptu tvorby neuchýlí celá většinová společnost. Ztrácí se v něm duchovno, dává najevo nepotřebnost tvůrcům a lidského kapitálu jako takového. Vždy zde tedy bude druhá alternativní kultura, chcete-li Undergroundová, neformální a bez jakékoliv cenzury a omezení. Bude stejně jako dosud nevýdělečná a bez reklam.
Budou stále existovat občané, kteří se lehce obejdou i bez hologramů či aluminiových výlisků 3D tiskáren a nepadnou na kolena před umělou iluzí...
Ne každému umělci již nyní tato umělecká forma vyhovuje- ukazujíc, jak je vyprázdněná, algoritmicky podmíněná a hlavně oddělující v neposlední řadě své fanoušky od sebe, zatímco Underground členy spojuje, stmeluje, i když jeho prostředky jsou nevyfabulované a humpolácké, ale i proto autentické nečasové a předají svému konzumentovi jistý energetický náboj.
Jakým způsobem vlastně vejde Al do učebnic? Bude se dítě v blízkém budoucnu učit, že obraz, sochu, knihu film má na svědomí Al 584? A další podrobnosti: kde v kterém počítači kopírce studiu a jeho číslu se zrodil, dostane dejme tomu pětku z neznalosti hologramu Komenského?
Domnívám se, že tak jako dosud existuje rozhlas, televize a počítač, budou vedle sebe existovat dvě na sobě nezávislé kultury a ke které budou patřit tzv. snobové, nechám již na Vás.
