Program na ochranu svědků /povídka/

Magistr poručík Vánočka se po výslechu zamyslel a téměř se zdálo, že se svědkyni  snaží odradit. Odradit od programu, na který měla právo. Mít jistotu toho, že agresor a jeho ochránkyně nebudou moci již škodit a vyhrožovat smrtí. 

Byl v civilu stejně jako jeho kolega a vzal si od svědkyně mobilní telefon, ofotil si číslo přístroje a jeho kolega vše mezitím zapisoval zamračený urputně do stříbřitého notebooku. Z policejního okna se v slunci leskl gotický kostel.

Uvedl například:

"Bude vás to zbytečně jenom stát spousty peněz a omezení pohybu bude natolik výrazně a určitě to bude vadit celé vaší rodině. Vždycky potom všichni nadávají jak jsou omezeni na pohybu a berou to pak zpět, nechci vás vyloženě odrazovat, ale je to tak, věřte mi, znám to."

"Ten člověk mne a mou rodinu chce zabít! Opakuje mi to. Mlátil mne. "  Důkazy snad máte... A paní Justýna, vaše policejní interní kolegyně ho kryje, mohu se zeptat, znáte ji osobně?" 

Jitku by zajímalo, zda mají páni poručíci děti, zřejmě ne. Bylo jim oběma tak okolo třiceti.

"Přeji si, aby měl zákaz přiblížení  k mé osobě, stejně, jako to má v Košicích ke své minulé oběti..." Jitce se točí hlava a má žízeň, rychle pije s povděkem nabídnutou minerálku.

"Jak tohle víte, kde přesně jste vzala tuhle informaci?" Popletený poručík se diví více, než je na osobu v jeho postavení obvyklé. Diví se a diví, celou situaci jak se zdá, spíše relativizuje. Hysterických žen už má zřejmě dost, expert na domácí násilí.

Venku mezitím nebe zešedlo, výslech trval čtyři a půl hodiny. V práci si vzala neplacené volno, aby znovu oživila celou tu hrůzu?

Jitka bere hovor v práci, její kolegyně přitom ví, že jde o policejní hovor. Nic konkrétního jí ale neřekla. Mluví tlumeně do sluchátka:   

"Napsala jsem knihu a ozvaly se mi po síti minulé oběti jeho řádění." 

"Aha, knihu.." Zasmál se ironicky v telefonu Vánočka. Odkašlal si. Významně.

"Ozvala se mi další, tedy nová oběť, je jí majitelka pohřebnictví z Myjavy, volá mi denně a píše, že oni dva jí vyhrožují smrtí, ti dva, koronerka a slovenský recidivista. Vyšetřuje to právě nyní slovenská policie... "  

Na spolupachatelku činu měl přitom Vánočka ve svém mobilním seznamu dvě telefonní čísla, protože to byla jeho externí spolupracovnice policie z jihu Moravy a sám to nakonec nahlas vyslovil, když se v přestávce šestihodinového výslechu radil s poručíkem Drobkem, se kterým vážili cestu ze zlaté lodi až  do Krkonoš. Převzali případ, který byl záhy po jejich příjezdu a hodinové poradě za mřížovanými dveřmi odebrán trutnovské kriminální policii. Jitka tu hodinu včera seděla ve foyé zelené budovy a četla si tam leták o domácím násilí. Uvažovala, že je zde dobře, byla rovněž takto napadána.

"Pošleme vás na jeden výslech ještě k psycholožce do Pardubic", završil kriminalista  nakonec podivný dialog či spíše monolog. . 

Přestalo být náhle jasné, kdo vlastně něco spáchal, kdo je vyslýchán. Zkrátka role se tak nějak otočily a výslechy absolvovala poškozená. Nebylo  známo, zda vůbec pachatel již u výslechu byl. Spolupachatelka Justýna byla a samozřejmě hájila kolegu recidivistu dost urputně. Bylo až s podivem, že jí Vánočka tolik " důvěřuje." 

Další den se ukázalo, že nejen že se program svědků nekoná, ale navíc fakt, že díky policejnímu formuláři se pachatelé dozvěděli, kde jejich  nyní oběť pracuje. Jitka měla náhle opět noční můry a nemohla usnout.

Otci dětí koronerka zavolala, že má nahlásit Jitku na sociálce, že bere děti na demonstrace a také, že nechápe, jak může pracovat v mateřské škole. Děti jak se zdá, vnímají okolní svět více, než by kdo mohl tušit. Synové situaci monitorovali a Jitce obsah hovoru před spaním později tlumočili. 

Jitka se tím před policií netajila, že si myslí, že její povolání ví Justýna od nich, právě z jejich tiskopisu.

"Nesdělovala jsem nikomu své pracoviště, jak mi poradila kriminálka Trutnov..." Stačila ještě říci.  

"Nepodsouvejte mi to..." Vyskočil náhle už tak popletený a do všeho zapletený Vánočka.

"Pojedete k psycholožce a pokud neuposlechnete, budete za velmi nedůstojných podmínek exportována policií do Pardubic." Tuto větu zopakoval dvakrát, ještě pro jistotu znovu před rozloučením...

Jak mohla jen chtít pomoci od policie? Jak si mohla myslet, byť na okamžik, že jí ochrání, anebo pomohou? Pomyslela si, že policejnímu orgánu jde spíše o to ji zdiskreditovat.

Když splnila povinnou či spíše vynucenou návštěvu u psycholožky v utajení, byla to mimochodem paní s minerály a akváriem poblíž rockového klubu Žlutá ponorka, dostala od magistra Vánočky další netradiční domácí úkol: Během zahájení první vlny pandemie koronaviru jet na výslech, tentokrát k psychiatrovi do fakultky v Hradci Králové...

Otci jejích dětí tedy telefonovala koronerka a podivovala se velice, že Jitka pracuje v mateřské škole. Její syn jí to prozradil večer před spaním, měl o matku velký strach. Jitka si uvědomila skutečnost, že své povolání z bezpečnostních důvodů nikomu nesdělovala, ale vybavila si najednou tiskopis, který Vánočkovi podepisovala, byla na něm uvedena všechna povolání všech účastníků. 

Přece po něm chtěla program na ochranu svědků a on tam nechá uvedeno její zaměstnání! Jako naschvál...Kriminální policistka, která s ní jako první vedla první výslech tříhodinový ve večerních hodinách, ta byla z Trutnova jí ubezpečovala, že její povolání a adresa nebude v protokolu uvedeno, viděla přece její strach! Jitka na diskrétnost kladla velký důraz... K ní měla Jitka důvěru, ovšem tento specialista? 

Lékař měl ordinaci přímo vedle koronavirového centra. Nechala doma děti, vzala podomácky šitou roušku a jela sama do nemocničního areálu. Lékař v civilu se jí na úvod zeptal:

"Přijela jste sem autem a řídila jste ho?" Nechápala smysl té otázky.

"Po čtyřech hodinách výslechu si uvědomila, že na začátku z rozrušení uvedla špatné datum, to proto se asi psychiatr pousmál. Šlo jen o jeden hloupý den. Podivnost té situace: Ve vedlejší budově loni umíral její otec, média vyzývají k nevycházení z domu, ona má riskovat zdraví a pachatel jistě k žádným výslechům nešel, je z obliga. Policie z neznámých důvodů vede vyšetřování pomalu, neúčelně a ten poručík dává najevo nelibost, když dostává jakékoliv nové podněty, důkazy. Balík s důkazy dokonce policie na jihu nepřevzala, a tak ho Jitka přeposlala do trutnovské pobočky.     

Poslední pachatelův pobyt u Justýny, externí spolupracovnice policie Brno poručík Vánočka prověřil následovně a oznámil posléze Jitce do mobilu: "Telefonoval jsem paní Justýně Lišákové a ona mi potvrdila, že pachatel se u ní již nevyskytuje a nic o něm neví. Jitčiny informace byly ovšem jiné, několik společných  přátel jí totiž napsalo polohu, kde přímo se delikvent vyskytuje. 

Zajímavé posléze bylo, že kvůli malichernosti, totiž anonymnímu udání přišla o pracovní místo, a to když zpívala na fotografii bez roušky na svém sociálním účtu. Jitka však podvědomě cítila, že tohle udání zařídila Justýna, informována Vánočkovým lejstrem, kde byla jako na stříbrném podnose uvedena její profese a adresa. Program na ochranu svědků zkrátka funguje občas naprosto opačně...