Příliš silná turecká káva...

https://youtu.be/VvZjtuSnWOE"Neděkujte porát a neomlouvejte se stále dokola!" Protože dnes už máme velký výběr, nemusíme potupně krčit rameny nad neznalostí, směle si objednáme latéčko s mikropěnou navrch v každé kavárně!

"Kam jste zasejc dali ten vršek?!" Ptá se pokaždé někdo a vždy někdo jiný při rodinném rituálu zvaném popíjení kávy po obědě. Stejný rituál, jako když bratr troubí nastejno u Trutnova na reklamního slona, jako že je také ode Dvora od Safari, tak se u nás káva přebublává ve starém kávovaru. A to ve stejném, jako mají ve francouzských detektivkách a italských komediích. 

Ptáte se proč? Je to správná otázka, neboť před rokem 1989 se v našich končinách připravoval odvar zvaný "turecká káva". Netvrdím že ho pili všichni a všude, ale dejme tomu, že převládal, byl nám naordinován a po dlouhá léta vydáván za kávu.

V onen památný den, kdy nás soudruzi z ČSSR nepustili do Itálie, se část rodiny žijící v Itálii rozhodla dle vzoru "Pokud nejede Mohamed k hoře, hora se tedy odebere k němu" na návštěvu Chorvatského kempu v Ancaranu poblíž italských hranic...

Ženy, mnoho netuše o tajemných kávových rituálech ve státě kozačka uctily italskou stranu na rozkládacích stolcích tehdy několika turky podávané naštěstí v nerozbitném skle značky Durit a cukrovými kostkami. Že tuto kávu cara teta nezná, ačkoliv její vlastní sestra "To" pije rokem čtyřicátým, máma  netušila! Pravdou zůstává, že kostky zaujaly, byly však vrženy také.

Dali jsme tam moc lžiček? Nezalili jsme to najednou, ale správně, na etapy ? Nespadli tetě do sklenky mravenci či jiný hmyz z blízké borovice? Spousta otázek šrotovala hlavami skupince Čechů, jež nedostala, možná tedy oprávněně, jak se zdá, vízum...

Snad by se právě z tohoto logru dala bezvadně věštit budoucnost, no ale na to bychom asi nikoho neutáhli na vařené špagetě...!

Každopádně tetka vyprskla a cosi rychle zakřičela. Otec zrudl jako krab, jež  ve vedlejším přívěsu soused Severíno vařil již půl druhé hodiny ve vroucí vodě v rendlíku a pak zadrhávaně přeložil: " Tím vaše turecká kafe, bych si ani nohy neumyla, co to je proboha?!!" 

Rudí jsme byli všichni a od té doby se na nás přijelo podívat jako do Zoo mnoho příbuzných z Itálie, přiváželi mnoho jídla a pití, dá se říci, že nás skutečně litovali,  zejména pak Coca-colu, Sprite a jiné specialite.

Po této příhodě se u nás doma přešlo k přípravě kávy překapávané, zvané mokka, tetička poštou posílala neúnavně kvalitní kávy a do prvního balíku přibalila navíc i elektrický mlýnek na kávu!

Otec sveřepě a úzkostlivě dbal na to, aby i u nás doma návštěvy pily pouze italskou kávu, kávovary pak byly jeho nejoblíbenějším univerzálním darem. Káva je zkrátka životabudič a basta.

Přeji dobrou kávovou noc!